Voda

Exotický príbeh z exotickej Indie, ktorý vniesol do romantického žánru úplne iný štýl vyjadrovania citov a emócií, než sme zvyknutí z amerického filmu. Náboženstvo, láska, bolesť, politika - všetky tieto aspekty sú skĺbené v nádhernom indickom prostredí v jednom ponurom a depresívnom kláštore. Citlivo zrežírovaný, obsahovo vkusný, herecky výborný a hudobne prekrásny film, ktorému som ale nedokázala odpustiť až prílišnú zdržanlivosť a uzavretosť pri romantických scénach, myslím, že režisér mohol medzi dvoma ústrednými zamilovanými postavami rozdúchať viac vášne - samozrejme, v rámci konzervatívnych indických noriem :-) (17.07.2011)

Zajímavý, ale spíše hodně smutný obraz indických žen, které nesužují britští kolonialisté, ale kultura, zvyky, náboženství a předsudky jejich vlastních lidí. Hrozně moc tyhle filmy nemám rád. Protože mě vždycky naserou. Obzvláště když příběhem provází sedmiletá vdova. A závěrečný titulek odhalí, že se vlastně toho moc nezměnilo. Z filmového hlediska hodně slušná práce. (30.09.2015)

Příběh samotný dobrý, srdceryvný a ponurý, ale... co ta glorifikace Ghándího na konci? Zdálo se mi to, nebo byl bělejší než ostatní, že dokonce zářil? A ten výběr jeho promluvy... o Ghándím mnoho nevím, musím se případně dovzdělat, ale tím, jak byl "použit" (jako emblém?), získává film děsivě pravdoláskařské vyznění. (01.08.2014)

Príbeh 6 ročnej indickej vdovy, ktorá ešte poriadne netuší čo jej osud nadelil. Výborná, takmer až dokumentárna atmosféra indických mestských uličiek, denných rituálov, začínajúcej love story a rozhovorov s vdovami s podobnýn osudom. Hodnotenia odpad niektorých prispievateľov sú dosť neobjektívne, ale na plné hodnotenie to fakt nemá. Aj s prihliadnutím na to, že sa príbehom mihol Gándhí dávam 60%. (10.03.2009)

Poměrně dlouho jsem nechtěla, aby mi mé filmové výlety do Indie poskytovali více, než-li jen pohádkovou zábavu a skvělé filmy nesrovnatelné s čímkoli jiným, na co je středoevropské oko zvyklé. Po rekapitulaci výrazných rolí Johna Abrahama jsem znovu přistoupila k Water a všechno se ve mě sevřelo. Taková dávka odcizení a naprosté bezmoci je příliš stravující... než, aby bylo možné takový film zařadit mezi uniformní programové schéma na ČT2. Čímž si zároveň vysvětluji zdejší pozastavení nad některými odpady. V dramaturgii byl zřejmě učiněn odvážný krok, ale cesta k němu nevedla žádná. (09.11.2010)