Čas, který zbývá

Tento film mohl působit strašně dojemně a smutně...ale nepůsobil. Spíš chladně a odměřeně, protože s hlavní postavou a jejím údělem jsem se nestotožnil. Divák nebyl svědkem proměny hl. postavy, protože ta se o své nemoci dozví hned na začátku filmu. Divák tedy neměl možnost si charakterové rysy hl. postavy osahat a tím pádem chování v některých situací si nemůže přesně vyložit. Není totiž jasné zda koná pod tíhou okolností, nebo byl takový vždy. Navíc některé scény jako trojka se sterilním chlapem a jeho manželkou + např. scény v gay baru mi ve filmu neseděly. Ozon tím sice šokuje, ale NAPROSTO lacině a hlavně zbytečně, protože se odklání od psychologie postavy a tím kazí celý film. Snímek na mne místy působil stejně špatně jako Invaze barbarů, ale naštěstí jen občas. Taková sračka jako Invaze barbarů to není - omluvte můj slovník. (09.06.2006)

Ten bezprostřední dotyk s nenavyknutelnou myšlenkou nikoli na vlastní zánik, ale na nadcházející ztrátu kontaktu, odloučení, trvalou příští nepřístupnost všeho kolem, která už nezakládá potřebu s čímkoli naložit moudře nebo správně, ale jen pocitově uspokojivě pro daný okamžik, je v Ozonově snímku vícekrát silně zpřítomněn. Kvalifikovaná studie jednoho předčasného banálního i jedinečného umírání, které z podstaty věci musí být odvážné, ber kde ber. Něco rozhodně uvízne. (16.10.2020)

Zatímco já bych se snažil změnit svůj osud, uskutečnit věci, které jsem se bál udělat, Romain se utápí v depresích. A to mě děsí, protože nesnáším, když se postava duševně bičuje, opouští přátele, hádá se, setkává (fantastická Jeanne Moreau) a celkově svůj život opouští předčasně. Nakonec se i on obrátil naruby, ale co naplat, když je Ozonova zpověď mladého homosexuála tak...chladná. Necítí bolest, a to pardón, ale jak se mám k někomu přivázat, když nemůžu rozpoznat, zda-li byla postava jen prostým- do sebe zahleděným pošukem nebo chlápkem, který vzdával, ač nechtěl? Co se týče Melvila Poupauda, nemám nejměnších výtek, leč i přesto film nezachránil. (23.06.2009)

Stokrát omleté téma o tom, že se mladý člověk dozví, že je smrtelně nemocný a zbývají mu 3 měsíce života...navíc hlavní hrdina sám sebe nemá rád, takže si trpí potichoučku po svém a nikomu se nesvěří...a navíc je to homosexuál, takže jsou k vidění takové věci, o kterých se kovbojům ve Zkrocené hoře může leda tak zdát...není to špatný film, ale přijde mi, že Ozon nepřinesl vůbec nic nového, osobně je mi bližší tématicky příbuzný Můj život beze mne. (28.03.2006)

Fracois Ozon je zaručeně zručný režisér - umí pracovat s kamerou, hudbou i herci na velmi kvalitní úrovni, což už ukázal ve svých dřívějších filmech. Bohužel to je asi tak všechno pozitivního. Ozonův film je jen pozlátko, které nejde do hloubky, klouže po povrchu a zůstává pouze u očividně nenaplněné snahy a oduševnělé filmové dílo. Je trestuhodné, jak film s takovou tématikou ve mně nedokázal vyvolat sebemenší náznak emocí a mou hlavou jen tak prošuměl a vypařil se. (09.06.2006)