Match Point - Hra osudu

Je to vlastně moralita - ale tak zábavná, nabitá vypravěčskou energií, silnými emocemi a skvěle zahraná, že není nic, co bych mohl vytknout. Allen mě po delší době dostal do kolen. Není to nic úplně nového - stačí si vzpomenout na Zločiny a poklesky - ale k těm nejlepším Woodyho fimům (dejme tomu do Top 10) bych ho bez pochyb zařadil. (13.04.2006)

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)

„Zařídíš se velmi dobře, dokud to nepokazíš.“ – „A čím to pokazím?“ – „Tím, že po mně vyjedeš.“ Match Point mě sice dostal už napoprvé, nicméně při opakovaných zhlédnutích si jenom potvrzuju jeho kvality a patřičně si ho vychutnávám, ať už to při konečném notně hořkém a cynickém rozuzlení vyznívá jakkoliv. Užívám si výborné herecké výkony filmových sokyň Scarlett a Emily, Woodyho vystavění příběhu (téměř neustále přítomné dusno, vášeň/jiskření i napětí způsobené „tancem“ na tenkém ledu), tvůrcovu škodolibost a hru s divákem (který fandí záporákovi), ale úplně nejvíc hlavního (anti) hrdinu. To, že si s ním Myers výtečně poradil, je jedna věc, ovšem hlavně mě čím dál víc fascinuje psychologie této postavy. Ta slušnost, úlisnost, přizpůsobivost, postupné získávání si pozice na výsluní, na oko podřizování se okolí. Na druhé straně skrytý instinkt lovce, drzost, ambicióznost, sebedůvěra, ledový klid (vychýlený až při „akci“), proměny svědomí a malé, nenápadné náznaky odporu, vlastních plánů a vůle (s postupnou gradací). Jako jediný menší zápor vidím postavu policejního vyšetřovatele, zvláště jeho „wtf“ probuzení (naštěstí taková „noční scéna“ či hození prstenu na něj vcelku nechávají zapomenout). 5*, vždy mě potěší, když Woody předvede jistou ruku i v nekomediálním žánru. (03.07.2009)

Milostný trojúhelník podle Woodyho se mi líbí. Úplně tak nesouhlasím s tím, že se nejedná o klasiku Woodyho Allena. Mě přijde, že jeho rysy byl zachovány. A jestli improvizoval novým směrem, bylo to jen něco příjemného navíc. Upoutala mě vyděračná povaha Scarlett a Jonathan Rhys Meyers jako muž, který si není schopný rozumně si uspořádat život. Vůbec mi ale nevadí, že to udělal nerozumně..bylo to alespoň větší drama. Šílené, ale pěkné.4* (21.08.2011)

Moc povedený film. Krásně svůdná Scarlett a k ní skvěle padnoucí fešák Jonathan Rhys Meyers. Milostný vztah, který pro jednoho z nich skončí tragicky. Nebo pro oba? A nakonec letící prstýnek, který se odrazil od zábradlí a dopadl tam, kde byl jeho "osud". Nebo osud někoho jiného? Každopádně tento film krásně ukazuje, že nikdy nikoho nemůžeme znát a ani neznáme tak, jak si myslíme. Tento film je něco jako dokonalá přetvářka. Ukazuje lidi takové, jací nejsou. Ne za každým úsměvem, slovem nebo slzami je pravda. Většinou je to vše jen hra. Hra osudu... (24.07.2008)