Match Point - Hra osudu

Woody Allen a jeho pocta, tentokrát Dostojevskému, ovšem trochu (zcela) jinak. Na Londýn a klasiku, vyměněnou za obvyklý New York a swing se zvykne během pár minut. Hodinu a půl se odbývá, dalo by se říci, tradiční Allenovské pitvání vztahů, svody a úskalí lásky, milostný trojúhelník a pod. V závěrečné půhodině přichází Woody se svým oblíbeným Fjodorem Michajlovičem naplno v poctu jeho "Zločinu a trestu". Neustále jsem si říkal, jak se mu to asi podaří vypointovat !? Přiznám se, že tohle jsem nečekal. Na takhle odzbrojující pointu jsem ani nepomyslel. Hodně tomu dopomohly přesvědčivé herecké výkony Jonathana Rhyse Meyerse, s jehož postavou jsem se dokázal ztotožnit a blonďaté sexy ďáblice Scarlett Johansson. "Match Point - Hra osudu" potvrzuje, že Woody Allen je vyzrálý filmař, který pořád umí. 95%. (26.12.2008)

Allen dokáže ke stáru opravdu překvapovat a dokazuje, že ještě zdaleka není na odpis, a pokud má stejně houževnatý kořínek jako jeho tatík, ještě nás, filmové fandy, potěší slušnou řádkou filmů. Match Point - Hra osudu je film, u kterého bych dopředu nedokázal uhádnout jméno režiséra a tvůrce námětu i scénáře. Film se vymyká z tradiční šablony Allenovských intelektuálních konverzaček a je to spíš osudové psychologické drama podepřené kriminální zápletkou. Příběh jednoho kariéristy, který chtěl všechno a nakonec musel hodně obětovat a za jeho vzestup někteří tvrdě zaplatili. Kladem filmu je výborné vykreslení společnosti a psychologického profilu jednotlivých postav příběhu. Velmi uvěřitelná záležitost podepřená skvělým herectvím zúčastněných. Scarlett Johansson je půvabná a podobné femme fatale jí jdou tak nějak samy a ostatní herci předvádí taky koncert. Výrazně evropský film, který patří k těm nejlepším kouskům, jaké kdy Allen natočil. Dokazuje, že umí nejen komedie. Vůbec mi tam nechyběl jako herec. Celkový dojem: 95 %. (17.01.2009)

Abych se přiznal, tohle je můj první "Allen" (ano, stydím se :-) ale o to víc jsem si tento film užil. Charaktery vypilovány až do detailu, situace, kde opravdu nevíte, co je štěstí a co náhoda a ti herci!! Scarlett mě už dávno přesvědčila, že prostě umí a tady to podtrhla tučnou čárou... kdykoliv se ONA objevila, ten film ožil. Ten film dostal jiskru, eleganci a styl s příchodem jedné osoby... no prostě Scarlett je bohyně, jdu dál.. :) Jonathan Rhys Meyers předvedl, že s ním máme počítat do budoucnosti, co se týče dramatických rolí a Emily Mortimer byla tak krásně naivní, že jsem jí to celou dobu žral... takže za 5 a jakožto novoroční předsevzetí si musím doplnit filmografii o nějakou tu "woodyallenovku" :-) (28.12.2008)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)

Tohle není klasický Woody. Popravdě - neznat jméno režiséra předem, nemám nejmenší šanci uhodnout, kdo ten film natočil. Ale s tímto jiným filmem (Woody se v něm byť ani na sekundu nemihne, odehrává se v Londýně, tradičního sarkasmu si taky moc neužijeme) jsem přesto moc spokojená, ani chvíli jsem se přes značnou délku nenudila, poslouchala chytře napsané dialogy a sledovala zapeklitý milostný trojúhelník, jehož rozřešení jsem tušila už chvíli předem, než k němu došlo, ale několik detailů na něm mě skutečně dostalo... Navíc má výborné a pečlivě volené herecké obsazení a krásnou atmosféru současné Anglie a její smetánky, takže těším se, pane Allene, na váš další počin. (04.09.2006)