Match Point - Hra osudu

86% - Úplně jiný Allen, než jak ho známe. Žádný New York a jazz, ale Londýn a opera. Jakoby s touto změnou přišla i změna osobitého stylu. Nikdy jsem od Woodyho neviděl tak vážný film s tak výborně vypracovanou pointou. Zajímavý byl zejména vývoj divákova vztahu k hlavnímu hrdinovi a jeho počínání. Fascinující... (17.04.2006)

Milostný trojúhelník podle Woodyho se mi líbí. Úplně tak nesouhlasím s tím, že se nejedná o klasiku Woodyho Allena. Mě přijde, že jeho rysy byl zachovány. A jestli improvizoval novým směrem, bylo to jen něco příjemného navíc. Upoutala mě vyděračná povaha Scarlett a Jonathan Rhys Meyers jako muž, který si není schopný rozumně si uspořádat život. Vůbec mi ale nevadí, že to udělal nerozumně..bylo to alespoň větší drama. Šílené, ale pěkné.4* (21.08.2011)

Abych se přiznal, tohle je můj první "Allen" (ano, stydím se :-) ale o to víc jsem si tento film užil. Charaktery vypilovány až do detailu, situace, kde opravdu nevíte, co je štěstí a co náhoda a ti herci!! Scarlett mě už dávno přesvědčila, že prostě umí a tady to podtrhla tučnou čárou... kdykoliv se ONA objevila, ten film ožil. Ten film dostal jiskru, eleganci a styl s příchodem jedné osoby... no prostě Scarlett je bohyně, jdu dál.. :) Jonathan Rhys Meyers předvedl, že s ním máme počítat do budoucnosti, co se týče dramatických rolí a Emily Mortimer byla tak krásně naivní, že jsem jí to celou dobu žral... takže za 5 a jakožto novoroční předsevzetí si musím doplnit filmografii o nějakou tu "woodyallenovku" :-) (28.12.2008)

Film má dvě pomyslné části. Část první je romantická a Scarlett je zde prostě BOŽSKÁ! Jasných 5*. Druhá část je zcela jiná, romantiku nahradí drámo, spíše krimi, ke kterému Woody často tíhne. A tady je dojem z první části zcela zničen. Od Woodyho je to i tak krok kupředu po té mizérii, kterou měl předchozích 20 let. (15.11.2010)

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)