Dům u jezera

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Keanu Reeves a Sandra Bullock opět spolu!!! Ale musím říct, že ta svižnost jim slušela mnohem víc... Film je to nicméně pěkný, pěkně zahraný, ale nějak jsem tu pointu s autonehodou čekala už dlouho předtím, než přišlo její oficiální odhalení... A ještě jedna věc. Hra s časem byla asi natolik složitá (a to vážně byla), že se filmařům nepodařilo vychytat všechny věci tak, aby do sebe ve finále zapadly. Například scéna, kdy Kate marně čeká na Alexe, je ohledně časové posloupnosti více než nelogická.;-) (11.10.2009)

Romantickým blábolům dávám maximálně dvě hvězdičky, a pokud mě ještě štve logika, ani to ne. Příjemně civilní Keanu, tradičně protivná Bullock (a to i přes původní zvuk). Neznám hezký kout přírody, který by už lidé nezkazili svou přítomností, takže se samotě na pilotech můžu jen smát. A závěrečné "propojení"? Otravné! Jo von je to remake něčeho z východu...? (21.03.2014)

Někdo si potom, co viděl Siworae, nad Domem u jezera uplivne. Jak je libo. Mě zcela paradoxně originál přiměl přihodit hvězdičku tomuto. Jak se mi nelíbilo srovnávání před, teď po - shlédnutí obou - to odmítám ještě víc. Světy, v kterých filmy vznikly, taky nejsou srovnatelné, jedno však filmy společné mají: lásku, její věčnou existenci a touhu hledat, najít a mít - v tom je Dům u jezera poctivý a respekt k originálu tam je, na tom trvám i na tom, že Keanu se Sandrou tu nadčasovou ideu solidně podpořili. (26.02.2007)

"Obávám se, že svět je pořád stejný. Jen se oblékáme do skafandrů a máme létající auta. A nikdo už nemluví, protože si čteme myšlenky." To znám, to jsou Katapulti - Až se bude psát rok 2006. Ale teď vážně. Originál znám, ale tohle mám radši. Miluju ty hrátky s časem, nad kterejma by fyzik zabrečel a romantik vlastně taky, ale z jinýho důvodu. Já nejsem ani jedno, takže jsem skoro nebrečel a skvěle jsem si ten nápad užil. A taky jsem viděl tu nejlepší výmluvu, proč jsem nepřišel na schůzku - umřel jsem. To je skvělý. Jen úplně přesně nevím, jak to prakticky využít. (09.12.2021)