World Trade Center

Úvodní půlhodina je velice zdařilá. Jsme svědky spíše tušeného než viděného útoku unesených letadel na symboly Ameriky - tuto pasáž zvládnul režisér dosti zručně, scéna je úzkostlivá, silná a patřičně mrazivá. Zbytek filmu je ale prachobyčejné citové vyděračství plné melancholických vzlyků rodin obou v sutinách uvězněných záchranářů. Tady navíc nefunguje tak, jak by mělo, jelikož je dopředu známo, jak to celé dopadne. Zaujal mě Michael Pena(výborně zahrál ve filmu Crash) a jeho filmová manželka Maggie Gyllenhaal. 5 let po hrozivých událostech vznikly téměř současně tedy dva filmy zabývající se tímto tématem. United 93 je syrový, drsný, snad až autentický a maximálně povedený. World Trade Center je podstatně horší. Stejně si myslím, že režiséři a scénáristé vyrukovali s událostmi z 11.9. 2001 příliš brzy. 65 miliónů dolarů(rozpočet)/163 miliónů dolarů (08.03.2007)

Jistě, je to kýčovitá plačka a má všechno, co jinde neustojím a co je tu hojně propráno. Má to ale jeden háček a to tak že velký - Olivera Stonea, o jehož nejlepším vědomí a svědomí nemám pochyb, i když se mu nepodařilo uskutečnit vizi o filmu, který by měl být "jak vystřelená kulka". Tentokrát neprovokoval, tentokrát se poklonil a neodhadl míru. Jestli to bylo erupcemi na slunci nebo začínám blbnout stejně jako Stone, nevím, ale nějak se stalo, že jsem s tím jeho faux pas souznila. (26.04.2007)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 7/10/// +Nicolas Cage, vypadá to reálně -trochu patetické, problém však je v tom že mě to moc nezasáhlo/// Na World Trade Center jsem se těšil, ale hlavně jsem mu věřil. A nechtěl jsem se zvyklat názorama, že je to příliš patetické apd. To co se tvrdí je sice pravda, ale není to v takové míře, že by to vadilo. Tohle v podstatě ke každému filmu patří. A ke katastrofickému made in USA především. Problém bych viděl v tom, že je to dlouhé a především nic extra se neděje. V úvodu zažijete pád věží z pohledu záchraných jednotek, což je docela efektní mazec. Skoro jsem si připadal jako bych v té budově byl. Dobré taky je, že i když mi výme, tak zůčastnění lidé vlastně nevědí co se děje. Problém však je, že film působí jako jakýkoliv jiný katastrofický film a nějak se mi ani nechce věřit, že se to opravdu stalo. Tady nejspíš bude chyba ve mě než v tvůrcích. Ale působilo to tak na mě. Posledních 10 minut mě už docela dojalo, ale pořád mám pocit, že takový dokument mě dokáže rozházet víc. U tohoto filmu se to nestalo a to je špatně. Let číslo 93 je skutečně lepší./// Celkem 64%/// (01.10.2008)

Čekal jsem víc. Tragická událost o WTC je zde zobrazena z pohledu několika policistů, kteří přišli na pomoc a stali se sami obětí dopadu útoku. Bohužel samotná cesta a příprava na záchranářské akce je tak krátký úsek filmu, že po 15nácti minutách už vidíte jen policisty ležet pod sutinami a sledujete jejich manželky a rodiny jak se o ně bojí. Tyto policisty ve výsledku mohl hrát prakticky kdokoliv, klidně i bezruký herec, protože jejich herecký výkon začíná a končí jedním pohledem a hlasem. Vzhledem k hereckým jménům a i k režiséru Oliveru Stoneovi tohle měl být opravdu o hodně lepší film, který by vystihoval více než záchranu dvou mužů. Tohle měl být pomník obětem a hrdinství snaživých záchranářů. Litovat většinu filmu dva policisty a jejich rodiny, když kromě nich umřelo obrovské množství jiných lidí, kteří neměli vůbec na výběr? Těžké vytvořit tyto emoce a chápat policisty tak, jak si přál režisér... (05.10.2008)

Uspávanka, ktorá si vďaka pomalému tempu, zádumčivým dialógom a patetickému osvieteniu zaslúžila 5*. Avšak ja som mala chuť sa predovšetkým baviť - áno, baviť sa pri poukázaní reality, v ktorej konečne nebola Amerika prezentovaná ako patriotistická krajina zachraňujúca celý svet pred komerčnými pohromami, ale ako krajina, ktorá utrpela nečakaný úder (vinou samej seba alebo teroristov?!). Priznám sa, dobre sa na to pozeralo vďaka mojej utkvelej predstave o hrôzach prežitých v Amerike, ale ono to tak zlé zase nebolo. Dvaja chlapi schovatí pod troskami lietadla objavujúci svoje zanedbané hodnoty, aby ich na konci mohli oprášiť, povedať "prepáč" a žiť tak ako ďalej, len poďakovať vyššej moci za druhú šancu. Aj ja som si ku koncu vravela, že Amerika si za všetku hrôzu skrz politické nedostatky môže sama, ale "chudáci ľudia, ktorí si kvôli svojej krajine najviac vytrpeli" - bola jediná myšlienka, ktorá sa mi zakódovala v hlave. (17.09.2008)