Jája a Pája

Vtipné klukovské příhody v nádherném loutkovém provedení jsou jazykově vyšperkované. Ani ranní ptáčata nevytrhnou dědu Lebedu z přemýšlení. A než starý mariňák prokoukne do nového dne, tak Jája a Pája podnikají nové dobrodružství, které jim kazí trautenberkovsky nepoučitelný Krkovička. V podání Františka Filipovského heršvec saprlote nepřekonatelné. Výborně využity pranostiky - Na svatého Marka, sej oharka. - ale i exotika - semínko masožravky. (12.02.2010)

Tak koukám, že jsem tomu kdysi napálil za pět! No nic proti, jen musím upozornit na jistý aspekt. Dlouho jsem si myslel, že ve veřejnoprávnim vysílání těžko uzřím něco pedofilnějšího, než profláklou reklamu s textem ,,Děda mi za to kdysi dal bonbon. Byl to vertrs orydžinl a já od té doby vím, jak to chutná.... Dnes přede mnou stojí/klečí/leží můj vnuk a....", ale Lebeda, co moudře vyžaduje, aby to Jája uměl hned napoprvé, protože mu vstávání už nedělá dobře, i když se pak stejně zhluboka zahloubá, až z plavčíka lítá peří, je taky masíčko. (15.01.2018)

Jája a Pája je dnes již klasikou českého loutkového filmu i dětského večerníčkového cyklu. Za jeho vznikem stojí v první řadě Lubomír Beneš. Hned za ním je Stanislav Havelka s Petrem Chvojkou. Příběhy jsou krátké, svižné a laskavě výchovné. Energičtí chlapci jsou vedeni otevřenou myslí a zkušenou moudrostí přes nástrahy života. Každá činnost se za pomoci dostatečné dávky fantazie dostává do roviny omamného dobrodružství neznáma a překonává ubíjející nudu stereotypu. Nejvytrvalejší překážka v podobě lidské závisti a lakoty sice ve druhé dekádě navazující tvorby obrušuje své ostří, svůj švih a účinek celek přesto neztratí. Předností je detail i stylizovaná podoba postav. Zajímavostí je obdobná, a přesto odlišná atmosféra v rozlišném zabarvení mluveného doprovodu. František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký představují záruky kvality a citlivě hladí dětské duše při jejich objevování světa. Píle, skromnost a poctivý zápal do práce nejsou špatným prostředkem při určování směru. A příběhy přinesou i usměvavou tvář. (14.05.2017)

plavčíci, zatrsakr, na něco takhle kouzelného už se prostě dnešní večerníčková - a vlastně pohádková tvorba vůbec - nezmůže. ale to píšu nějak poslední dobou pořád... první polovina diváka trochu zhýčká nezapomenutelným hlasem FF - tak, že i přes snahu dalších dvou skvělých dabérů už prostě druhá půlka trochu ztrácí dech. to je ale kompenzováno novou postavou a nově i návazností jednotlivých epizod. takže stejně nakonec spokojenost... :-) 90% (11.08.2007)

Spojení zlaté klasické animace, jednoduchosti a prvotřídního dabingu pana Filipovského. I s několika málo postavami se dá stvořit večerníček, který netratí na oblíbenosti ani s plynoucími léty, a to právem. Nejsympatičtější postavou je pro mě lakomý Krkovička. Je sice záporák, ale ale právě na tom se staví neopakovatelné komické situace, zatr sakr :-) Pokračování namluvené panem Haničincem (jinak mimořádným hercem) je slabým odvarem, chtějícím přistavět k hotovému domku podkroví, do kterého ale zatéká. Příchod nové postavy na scénu bývá předzvěstí konce dobrých nápadů. Poslední ránu zasadil Krkovička, který v pokračování není už zdaleka tak lstivý, čímž se vytratil základní efekt. (03.11.2009)