Volver

Na môj vkus príliš veľká koncentrácia žien na meter štvorcový. Poznáte to, stále potom iba žvania a žvania a Vás z toho bolí hlava. Film pôsobí trochu televízne a nie tak melodramaticky ako Pedrove vrcholné diela. Kľudne si to pozriem kedykoľvek znovu, pretože v tých ženských kecoch mám dosť zmätok a možno potom zvýšim aj hodnotenie. VIDENÉ ZNOVA: Ja som nejako cítil, že na druhý krát sa mi to dostane viac pod kožu. Chlapi sú iba nadržané svine, ktorým nie je nič sväté a Almodóvar rozumie ženám ako nikto iný. To sú dva neoddiskutovateľné fakty. No a Penelope nebola v žiadnom filme krajšia a už ani nebude, takže si (ju vo) Volver vychutnajte plnými dúškami. (26.05.2012)

"Pojď se mnou k řece, vykopej díru, zakopej mrazák a na nic se neptej." Španělsko je zvláštní země. Ženy čistí hroby, s nadšením se líbají a přitom zběsile vrtí vějíři. Taky se neustále křižují, chodí do kostela, pomlouvají a okrádají zemřelý kamarádky. Mě tedy krásná Raimunda zaujala, ale to asi není překvapení při mý slabosti pro údajně slabší pohlaví. Raimunda prostě dokáže bejt krásnou, sebevědomou, strhující ženou a během chvíle se změnit ve starší, unavený individuum se smutnejma očima bez života. Mě to celkem bavilo a musím se přiznat, že málokdy jsem ve filmu viděl ženu sedící na záchodový míse a taky oceňuju několik zajímavejch záběrů krajiny s větrnými elektrárnami. Na ty se rád koukám, i když kvůli Green Dealu, bych je radši spláchl do výše uvedený mísy. (10.11.2021)

Bolestná zkušenost, rozjitřená vzpomínka, nečekaný návrat a Almodóvar si opět hraje: s barvami, slovíčky, pocity, zlem a dobrem, logikou a nesmyslem a "ber nebo nech bejt". Jeho ženy hodně mluví, řeší, prožívají, mstí se a odpouštějí a já mám jeho ženy moc ráda. Penelope Cruz, která tu vrtícím zadkem v upnuté sukni, divokou gestikulací a oslňujícím temperamentem připomíná Sophii Loren svého času, je božská. Píseň jí odzpívaná je pak mezi smíchem a úsměvem jednou z chvil úžasu a slz. (14.10.2006)

Neobyčejný příběh, ve kterém dominují ženské postavy a jejich nazírání na svět. Občas některé dialogy působí jako vystřižené z telenovely (výměna surovin na přípravu oběda pro 30 lidí), ale i takovéto scény zapadají do pestré palety, pomocí níž Almodóvar vykresluje svět. A přestože je příběh tragický, dramatický a nutí k zamyšlení, tak je zde citlivě zasazen i komediální prvek. Zajímavé je paralelní setkávání sesterského dua s mrtvými (teta/manžel). Výstižně zobrazeny generační vztahy (babička - dcery - vnučka). Duchařský prvek v podobě živé babičky jsem zpočátku opravdu neprokouknul. I kamera (záběry na předmět doličný - nůž) a hudba dotvářejí dokonalost filmu. Takže slovy Raimundy, hlavní pachatelky a oběti zároveň: Jedno ti můžu říct. Nikoho jsem nezabila. Zajímavé komentáře: nithiel, castor. (20.01.2009)

Návrat oblíbených hereček, návrat do rodného kraje, jasně formulovné režisérské programové prohlášení. Muži vystupují ve filmu jako odpad – jejich jedinou funkcí je ničení životů žen a způsobování fatálních nezhojitelných ran. Pětice hrdinek (matka, dvě dcery, vnučka a kamarádka) se snaží porazit mužskou temnou sílu, která je ohrožuje odnepaměti, přičemž každá konfronatce přináší nové zlo (vražda Paca). Almódovar je ve své nenávisti k mužům až chorobně umanutý, v jeho filmu se za sytě barevnými kompozicemi a pod hořce-komediální náladou skrývá drtivý a nesmlouvavý útok proti mužskému pokolení. Tento programový postoj postupně likviduje celý film, což se negativně podepisuje především na příběhu, jehož závěrečné antimaskulinní veletoče jsou již vpravdě nesnesitelné. Pro mužského diváka tak Volver představuje málo vídanou zkoušku, neboť čelit takto explicitně namířeným útokům není ani v bezpečí sedačky v kině zrovna jednoduché. A tak zatímco na začátku se našinec kochá jemnou krásou Penelope Cruz, v závěru se mu stále častěji na mysl dostává jediné slovo („krávy!“). Pedro by asi nebyl rád… (24.03.2007)