Goyovy přízraky

Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat. (22.11.2007)

Jako nesporně mnozí přede mnou jsem se při zprávách o novém filmu Miloše F. duševně připravila na Amadea 2, tentokrát s tváří španělského dvorního malíře, a jako asi nemnozí jsem se na obraz umělce a jeho přízraků předpřipravila s pomocí jiného pana F., Liona Feuchtwangera. Kde bych byla tušila, že se Forman místo pátrání po přízracích, démonech a nejspíš i upírech sužujících nebohou duši zmítanou uměleckými a dalšími vášněmi rozhodl dokazovat starou pravdu, že horší než mor je inkvizitor, že nejprodejnější děvky zpravidla najdete mezi těmi, kdož prodávají vlastní ctnost a neomylnost a že Natálka Portmanová španělskou inkvizici věru nečekala. I tak by, byť se stokrát omletým tématem a Goyou coby nestranným pozorovatelem ztraceného času mohla vzniknout zajímavá a originální malba, jenomže z kontur vystupuje zmatené a neoriginální cosi, v kterém sice vyniknou mnohé detaily, ale celek se rozplývá v šedi a jediný, kdo z plátna vystupuje plasticky a barvitě, je Javier Bardem. (02.07.2009)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Není to malířova biografie, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale spíš taková historická freska Španělska za Goyovy doby. Četla jsem hodně negativních recenzí, ale mě osobně se film dost líbil. Jsou tu silná témata, i když je pravda, že jsou povětšinou jen tak naťuknutá a jako celek se film trochu rozpadá. Goyovy přízraky vás sice nepřimrazí do křesla, ale takový propadák, jak mnozí říkají, to podle mně určitě není. (07.02.2007)

Jen průměrný Formanův film - historická a malířská freska ze Španělska za časů geniálního malíře Francesca Goyi, za zlatých časů inkvizice. Líbila se mi nádherná Natalie Portman v roli dívky vězněné inkvizicí a Javier Bardem jako páter Lorenzo. Zaujala mne památná večeře s uplatněním práva útrpného. A konečně líbily se mi expresívní Goyovy obrazy, vyjadřující lidské city a pocity, bolest a utpení. Výhrady mám k nedostatečnému napětí filmu vzhledem k zobrazované temné době - a tedy k dramaturgii a scénáři. Rovněž výprava neodpovídala Formanovým velkofilmům. Trailer: http://www.csfd.cz/film/220918-goyovy-prizraky/videa/ (26.12.2010)