Goyovy přízraky

Ale jo... Nerozplývám se nadšením, nicméně nějaké stopy a dojmy ve mně "Goyovy přízraky" zanechaly i po roce od shlédnutí, což se nepovede většině filmů, takže mohu vyjádřit spokojenost. Velkou pochvalu si zaslouží hlavně Javier Bardem, který svým výkonem zastínil Stellana Skaarsgarda (tenhle seveřan mi do role Goyi příliš neseděl, ikdyž jej jako herce uznávám). Téma, prostředí, atmosféra i děj příběhu mě oslovily, nicméně k dokonalosti, k puncu výjimečnosti něco přece jen chybí. Film nedosahuje kvalit "Amadea", ovšem Forman se rozhodně nemá za co stydět. Není to úchvatný velkofilm, "pouze" nadstandardně solidní historické drama - 77%. (31.03.2009)

Jako nesporně mnozí přede mnou jsem se při zprávách o novém filmu Miloše F. duševně připravila na Amadea 2, tentokrát s tváří španělského dvorního malíře, a jako asi nemnozí jsem se na obraz umělce a jeho přízraků předpřipravila s pomocí jiného pana F., Liona Feuchtwangera. Kde bych byla tušila, že se Forman místo pátrání po přízracích, démonech a nejspíš i upírech sužujících nebohou duši zmítanou uměleckými a dalšími vášněmi rozhodl dokazovat starou pravdu, že horší než mor je inkvizitor, že nejprodejnější děvky zpravidla najdete mezi těmi, kdož prodávají vlastní ctnost a neomylnost a že Natálka Portmanová španělskou inkvizici věru nečekala. I tak by, byť se stokrát omletým tématem a Goyou coby nestranným pozorovatelem ztraceného času mohla vzniknout zajímavá a originální malba, jenomže z kontur vystupuje zmatené a neoriginální cosi, v kterém sice vyniknou mnohé detaily, ale celek se rozplývá v šedi a jediný, kdo z plátna vystupuje plasticky a barvitě, je Javier Bardem. (02.07.2009)

Dlouhé roky jsme museli čekat, abychom mohli konstatovat, že se nejnovější opus Miloše Formana v jeho oblíbeném žánru biografií nevyvedl, jak bychom asi chtěli. Zřejmě nejednu premiéru muselo s ohledem na režisérovo renomé provázet rozpačité pokašlávání. K životopisům Wolfganga Amadea Mozarta, Larryho Flynta a naposledy Andyho Kaufmana přibyl i očekávaný portrét uznávaného španělského malíře Francisca Goyi, ten je však pouze jakýmsi průvodcem revolučními časy na starém kontinentě. Hlavní pozornost se totiž ubírá k podstatně zajímavějšímu otci Lorenzovi a k jeho příběhu okolo nevinné dívenky Inés, která po absurdním vynuceném doznání putuje na dlouhé roky do kobek inkvizice. Forman se dotkne prakticky všeho, co krutá (a na události bohatá) doba nabízela, ale nic silného, co se v zákulisí ukrývalo, trestuhodně nedotáhne do konce. Zůstala jen nepříliš životná kostra, nehodná jména Forman. Vedle ambiciózního člena inkvizice Javiera Bardema je bezesporu zajímavé sledovat sličnou Natalii Portman, která s celkově malým množstvím dialogů dokázala v obou svých hrdinkách vyvolat divákům zájem. Některé scény mimořádně zaujmou (Lorenzovo písemné opičí doznání), jiné působí minimálně nejistě. Řada dialogových pasáží se topí v nudě, režisérův poslední film vyznívá na jednu stranu poctivě, vedle toho ale sterilně až zvětrale – a bohužel ani obrazem nás Formanovo drama nemůže uspokojit!! A mimochodem, už jsem se o tom někde zmiňoval, ale na přelomu let 2006 a 2007 měly u nás v rozmezí zhruba tří měsíců premiéru tři snímky tří velkých českých režisérů. A vedle Formana byly i Vratné lahve Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále pana Jiřího Menzela spíše splasklou bublinou. Rozhodně nenadchly. S ohledem na snímky minulé minimálně ve všech třech případech stagnující průměr!! (14.01.2008)

Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat. (22.11.2007)

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)