Režie:
Miroslav BalajkaScénář:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrají:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Úžasně vtipně a originálně pojatá "malá", protože "jen" televizní věc. Tohle byl stylově zcela čistý surrealismus, který dokazuje, že některé zaměstnance České televize zajímá jejich práce ještě pořád víc než politika, drby a oběd přesně ve dvanáct. V tomhle bylo cítit srdíčko, ale tu chytrost tomu pochopitelně vetkla nějaká po čertech mazaná hlava, a dokonce bych řekl, že jich bylo víc než jen jedna. A díky tomu je výsledek takový, jaký je, a sice opravdu velmi, velmi dobrý. ()
Pan Pošta má zlou manželku, která se k němu chová jako ke psu, protože je právnička a on pouhý opravář praček (dozvědět se, jak se ti dva dali dohromady, by skoro stálo za prequel). Tak se začne v toho psa měnit... Komediální stylizaci, kdy je třeba racionálně reagovat na iracionální situace, beze zbytku ustáli jen Libuše Šafránková a Pavel Kříž. Simona Stašová svou arcizápornou postavu zbytečně psychologizuje a Rudolf Hrušínský to - přiznejme si - prostě odbyl. 40% ()
Televizní hra založená na absurdní nadsázce, dialozích a velmi slušném hereckém obsazení, čímž mám na mysli i čtyřnohého aktéra příběhu. Scénář po pravdě řečeno není bůhvíco a stejně tak režie je televizně průměrná, nicméně Simona Stašová se do své role dominantní povýšené úřednice vžila dokonale, zarostlý Hrušínský je od psího kolegy málem k nerozeznání a Šafránkové stačí její obvyklý rozpačitý sympatický úsměv k tomu, aby se stala třetí stranou manželského trojúhelníku. Korunu všemu nasadil Pavel Kříž, který svými molology jako by vybadl z nějaké zapomenuté hry pana Ionesca. Celé to kupodivu drží pohromadě, jakkoli se jedné o ujetost prvního kalibru. Celkový dojem 60 %. ()
Půvabná čapkovská povídka ze sbírky o obyčejných věcích je jakousi nanejvýš neformální obhajobou normálního, střízlivého a přitom cudně třpytivě bohatého lidství , které nezná postdemokracie, popravdy a jiné postmoderny; je šťastné v sobě ze svého sociálního mikrokosmu. Duchařinka, jak má být. To se České televizi opravdu povedlo. ()
Správná ujetost jdoucí ve šlépějích fantasmagorických příběhů z díla pana Macourka (být to natočeno dříve, zřejmě by ústřední dvojici hráli Zázvorková a Brodský anebo Bohdalová a Menšík). Simona Stašová naprosto perfektní, stejně jako Rudolf Hrušínský. Celou dobu si člověk říká, zda je scénárista opravdu takový magor, aby nechal proměnit hrdinu ve psa (už způsob pití vody v psychiatrické ordinaci nasvědčuje, že takový opravdu bude). Začátek naprosto skvostný, od chvíle, kdy se na scéně objevil pes, už to šlo dolů (za což skvěle vycvičený a skvěle hrající pes ale nemůže). ()
Reklama