Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Režie:
David LynchScénář:
David LynchKamera:
David LynchHrají:
Laura Dern, Jeremy Irons, Justin Theroux, Harry Dean Stanton, Grace Zabriskie, Diane Ladd, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Julia Ormond (více)Obsahy(1)
Herečka Nikki Graceová dostane vytouženou roli v novém filmu režiséra Kingsleyho Stewarta. Před natáčením se dozví několik zneklidňujících věcí: připravované dílo je remakem polského filmu, který nebyl nikdy dokončen. Jeho dva hlavní protagonisté byli totiž zavražděni. Nikki se během natáčení postupně začne převtělovat ve svou hrdinku Sue a setkává se s mnoha záhadnými lidmi, včetně podivné lidsko-králičí rodinky z ještě podivnějšího sitcomu. Do natáčení se navíc prolíná příběh původního filmu… Taková je ústřední situace, na níž vystavěl své tříhodinové dílo kultovní americký režisér David Lynch. Ve vytváření nejasných, halucinačních a významově mnohovrstevných obrazů zašel autor ještě dál než ve svém předcházejícím díle Mulholland Drive. Inland Empire z názvu odkazuje na skutečně existující obydlenou pouštní oblast nedaleko Los Angeles, avšak má samozřejmě i přenesený význam: Lynch se při tvorbě koneckonců inspiroval svými zážitky z transcendentální meditace. Film vznikal bez scénáře, herci měli k dispozici každý den jen několik stránek s textem. Tvůrce tentokrát použil digitální kameru, u které chce podle vlastních slov již zůstat. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (378)
Něco se dost škaredým způsobem nepovedlo. David Lynch natočil vynikající filmy (Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet ) a teďka natočil hotovou kravinu. Fuj, hnus, nikdy více se nenechám trápit Inland Empire tři hodiny v kuse. První hodina pominuli ty králíky je celkem dobře snesitelná. Točení filmu působí nevšedně a zajímavě. Divák se chytá. Poté Lynchovi přeskočí kolečko a jde to celé tam kam i královna musí pěšky. A to nepočítám tu amatérskou kameru. Která je opravdu místy hodně amatérská. Nevím pro koho tohle Lynch točil. Pochybuju že pro lidi. Rada pro ostatní co to ještě neviděli. Nedívejte se! ()
Inland Empire je určitě mnohem rozporuplnější film než Duna. Obsahuje jak brilantní scény, tak scény úplně špatné. Lost Highway i Mullholland Dr. zbožňuju, ale to co v Lynchovým předešlých filmech skvěle fungovalo, zde překáží. První část filmu nudí, je vysloveně otravná, pak přijde něco jako bad trip hlavní postavy. Tathle část je sugestivní, děsivá a opravdu jen pro otrlé diváky. Je zde vše co na Lynchovi miluju dotažené do extrému a trvá to déle než kdykoliv předtím. Tuto pasáž jsem si vychutnal. Ono přecházení z reality do halucinogeního, rozpolceného světa snad ani lépe natočit nejde. Lynch využil slabiny digitální kamery ve svůj prospěch. Rozostřený obraz využívá jako prostředek sdělení. Zároveň se Lynch soustředí především na obličeje, což díky skvělým hereckým výkonům navozuje paranoidní atmosféru. Je patrné, že Darkened Room byl trénik pro Inland Empire. V těchto pasážích jsem se lekal, cítil jsem nevím proč znepokojivé, tísnivé pocity z důvodů, které jsou zde jen naznačeny, ale nejsou plně dány na vědomí. Vyzdvihnout lze i hudební kulisu, která podkresluje schizoidí hororovou atmosféru prostě bravurně, stejně jako syrový zvuk. Pak ale zase přijdu rozvláčné, ukecané a nudné sekvence. Psychotripní scény si u Lynche užívám a zde jich je habaděj, ale vnořené dialogy jsou moc dlouhé. Ve zbytku filmu se pak střídají brilantní scény s nudnými. Například scéna, kdy dívky, nejspíše hlasy podvědomí, začnou tančit, je nudná a špatná. Nebo dialog mezi bezdomovkyní a japonkou, před koncem filmu, je úplně zybtečný a nezajímavý.V těchto chvílích jsem se fakt těšil na konec a takovéto zbytečné prodlužování děje mi vysloveně vadilo. Rabbits byli skvělý seriál, ale zde působí nepatřičně. Proč nám je zde cpe, když už jsme je viděli. Podle mého názoru měl být Lynch sebekritičtější a sestříhat i tuto verzi tak o 40 minut. I mullholland Drive trval původně přes tři hodiny a až na tlak producentů byl zkrácen. Škoda, že podobný tlak nebyl vyvinut i na tento film. Výsledekem mohl být skvělý film, oceňovaný za revoluční užití kamery a za revoluční způsob tvorby, kdy režisér nepsal scénář a večer nevěděl co bude točit druhý den. Takhle vznikl jen přílíš dlouhý a nedobře koukatelný snímek. ()
Fantasmagorické home-video, které potvrzuje pravidlo "čeho je moc, toho je příliš". Lynch se s omezenými produkčními prostředky a svou digitální kamerou naprosto utrhl ze řetězu a v Inland Empire servíruje divákovi jakousi podivnou reflexi své předešlé (hlavně té novější krátkometrážní) tvorby. Paralelní reality, zmatení mezi fikcí a realitou, projekce diváka do filmu, transcendence, surrealismus...to jsou jistě věci, o kterých mnoho badatelů napíše spoustu akademických prací. Přeju jim to. Zkrátka vyčpělá lynchovina, která mě nebaví ani svou formou ani sdělením - a to i přes to, že pár geniálních míst IE nesporně obsahuje. Škoda, že nejsou zhuštěny do tak třetinové stopáže... ()
Lynchovy surrealistické hříčky mě oslovují a v případě Mullholland Drive nebo Ztracené dálnice jsem neváhal s nejvyšším hodnocením, ale tentokrát mě David nepříjemně překvapil. Film by měl bavit, rozesmát, rozplakat nebo provokovat, ale nikdy by neměl nudit a tak plný talíř nudy mi už dlouho žádný režisér nenadělil. Lynchovy tradiční hádanky a hříčky se tentokrát režisérovi úplně rozjely pod rukama a vzniklo něco nekoukatelného s nesmyslně prodlouženou stopáží. Inland Empire je jeden z filmů, které jsou pozoruhodné spíš svým hodnocením a především komentáři. Drtivá většina uživatelů si v nich na film stěžuje, aby potom nadělili snímku minimálně tři hvězdičky. Jestli ono to taky není o tom konformismu... Kdyby se nejednalo o kultovního režiséra, ale o někoho neznámého a začínajícího, možná by hodnocení filmu atakovalo hranici černého pole. Celkový dojem: 20 % za herecké obsazení a několik, ale opravdu jen několik, scén, kde je zřetelně cítit režisérův rukopis z lepších časů. ()
Galerie (77)
Photo © Canal+
Zajímavosti (15)
- Ve scéně, kdy Kingsley Steward (Jeremy Irons) mluví s technikem přes megafon, hlas technika patří Davidu Lynchovi. (Othello)
- Inland Empire měl být původně experimentální film, kde si Lynch měl vyzkoušet digitální kameru. Jako první byla natočena scéna, kdy se postava Laury Dern vyzpovídává mlčenlivému psychiatrovi. Lynch poté natáčel další krátké filmy a začal si všímat, že se propojují. Nakonec vznikl více než tříhodinový film. (Othello)
- Snímek vznikal téměř tři roky, herci neměli k dispozici scénář a někteří z nich viděli hotový film až na premiéře v Benátkách. (venus)
Související novinky
David Lynch vydal prohlášení o svém zdravotním stavu
V pondělí 5. srpna se po zveřejnění části rozhovoru, který poskytl kultovní režisér David Lynch (Sloní muž, Mulholland Drive) britskému magazínu Sight and Sound pro jeho chystaný zářijový díl,… (více)
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)
Nejen Inland Empire, ale vůbec celý spojitý řetěz Lynchových filmů představuje točitý žebřík do nitra - čím hlouběji sestupujete, tím jasněji vašemu pohledu vyplývá, jak je každá příčel šířeji a výmluvněji spjatá s událostmi, postavami a jevy napříč historií i povrchem planety. Mikropříběhy z dětství vypovídají o legendách a mytologiích - vše nabírá enormních rozměrů a souvislostí a hlava se točí a žebřík pod vámi ani rozrůstající se a zdrcující trychtýřovitá spirála nad vámi neberou konce. Věděli jste na počátku, kdo jste? S pokračujícím sestupem do nitra už brzy téměř není nikoho, kým byste někudy nebyli. Horse to the well? Anebo snad Whores to the well? (Přivést koně ke studni, anebo obrátit děvky na panny, k dobrotě?) Každé slovo a každá věta vedou jinam, jsou to klíče a hesla k branám dalších spojitostí. Nemůžete být dost paranoidní, všude se něco přikládá a mění smysl, nekontrolovaně vás narůstá za horizont na každém rohu. *** Odkud kam je naše existence jen hrané představení s jasnými konturami a dějem? - A nebo je jím vždy, dokud máme dojem, že držíme v moci hranice svého vědomí? Kým tedy jsme doopravdy, když povolíme otěže podrývajícím otázkám? Existuje někdo, kdo po tom žebříku sestoupil až úplně dolů? Je nějaké úplně dole? Nezbudou ani značky v místech, kde se které vědomí, jež se o tu cestu pokusilo, nechalo sebou zevnitř pohltit. Viděli jsme jediný případ na plátně - ale: ona už se stala součástí našeho vědomí - a která ona? Kdy? ... *** Výborná, sugestivní cesta vědomí nořícího se do sebe, nevinně nastartovaná - neboť divadlo či film a vžívání se do rolí a pokusy vystupovat z nich i v nich mají tu moc zrcadlením a počátečním vědomím rozdílů v nestřeženou chvíli rozpoutat sebereflexi nezadržitelnou a nezvratitelnou jako štěpná reakce. **** Jen v kině jsem tenhle unikátní Lynchův snímek, jímž dostoupil sledovatelného a logického vyvrcholení řetězce svých velkých děl o různých druzích strachu (z lidské přirozenosti a fyzického násilí ve společnosti v Blue Velvet, z iracionálna a nepochopitelna v Lost Highway a ve Zběsilosti v srdci, z racionální interpretace v Mulholland Drive a v The Straight Story, jež se tak výmluvně mylně a komicky překládá do češtiny jako Příběh Alvina Straighta, a nakonec z hlubin i vlastního vědomí v Inland Empire - a v TwinPeaks, které Lynche nenechali udělat podle svého, takže to v půlce vzdal, se myslím mělo dovršit vše - synergická prostupnost různých rovin lidských strachů, stejně jako jejich zbytečnost v konfrontaci s drtivou a neobejitelnou existencí samotnou - k tomu však Lynchovi diváci zatím nedorostli, vždyť i tenhle geniální film je hrubě nedoceněný, a Lynche pranýřují a lynčují vlastní neochotou být a sebe-nedůsažností), viděla čtyřikrát. Poprvé bylo narváno, druhý den přišlo pár lidí, třetí a čtvrtý jsem tam tehdy seděla ve velkém sále sama, díval se se mnou jen promítač, pokud vůbec. * Film je logicky vybrušovaný oboustranný trychtýř, v jehož středu je úzká trubice lidského vědomí, a přesýpací hodiny omezené lidské věčnosti. *** Plus: Ani po letech nezapomenu, jak jsem strnulá a naplněná krásou zírala na detail ztrhané tváře Laury Dern zabírající po dobu mnoha nekonečných sekund celé obrovské plátno, mocný, obklopující, omračující svou smrtelností a křehkým neladem, přestoproto krásou, velice lidskou. Inland Empire je film, film na plátno, ta závrať a závratnost lidskosti se působivě vyjeví až při správně nelidské velikosti v kině. *~ () (méně) (více)