Inland Empire

Lynchovo jméno uctívám, kudy chodím, ale pokud jde o Inland Empire, musím se zahanbeně přiznat, že jsem se na to zkoušela dívat celkem třikrát. Dvakrát jsem usnula a potřetí jsem usoudila, že užitečnější bude jít ven hrabat listí. A jediné, co mě napadalo, byl vtip, co dostanete, když necháte Lynche režírovat remake Kmotra. Nabídku, kterou nelze pochopit. (05.11.2010)

A to už jsem si myslel, že mě David Lynch nedokáže ničím překvapit. Dlouho jsem si tohle nechával jako poslední snímek, který jsem od něj ještě nezhlédl, a čekání na příležitost vidět Inland Empire na velkém plátně se rozhodně vyplatilo. I když ze sálu neustále někdo odcházel a neustálé otevírání dveří trochu rušilo, měl jsem z toho doslova transcendentální zážitek. Nikomu to nedokážu doporučit, nicméně při správném rozpoložení máte fakt zaděláno na „full David Lynch experience“. [LFŠ 2024] (04.08.2024)

Keď sa idem dívať na Lyncha, je mi jasné, že sa nedočkám klasickej scenáristickej osnovy s dejovým rozuzlením. Niektorí - na moje nemilé prekvapenie - potrebujú mať všetko vysvetlené, zanalyzované a prestreté na podnose, akokeby nevedeli využívať vlastnú fantáziu, vo filme nejde predsa vždy len o to, čo tým chcel autor povedať, ale o absolútnu slobodu, že si film môžeme vyložiť po svojom a nikto nás nemôže odbiť tým, že sme to nepochopili. Toto však platí o Mullholand Drive, pri ktorom - ako tvrdí Tosim - nezáleží, či ho chápeme, či dáva zmysel. Omnoho dôležitejšie je to, že ten film disponuje schopnosťou diváka pohltiť svojou tajuplnou atmosférou. Inland Empire však nemá kúzlo. Pekelne nudí, postráda magický vizuál a božskú hudbu Badalamentiho. Veľká škoda, pretože Lynchove myšlienkové procesy ma bavia a vie mi vždy zaťažiť myseľ na veľmi dlhý čas. Inland Empire je však omyl a nemal nikdy vzniknúť. (25.07.2011)

Tiché šeptání ve tmě, psychopatické úsměvy, nebo flashbacky na divadlo s ušákama je geniální. Hudbu Davida Lynche miluju, je to jako když zavřete oči, a jste v jiném světě. Jeho melodie a hlas do vás pronikají a vznášíte se blahem, doprovází vás a vaše mysl ho přijme v plném rozsahu. Když jste sledovali Mulholland Drive jak sedí Betty na sedačce a masturbuje, vidíme v záblesku kamenného obrazu formu, která vyzařuje peklo uvnitř hlavní postavy, tahle forma je rozprostřena v celém INLAND EMPIRE. Bill Pullman řekl: " když jsem četl scénář k Lost Highway, nerozuměl jsem jedinému slovu". Myslím, že Laura Dern měla podobný pocit. Zda najdete styčné body příběhu a poskládáte v jeden celek, je jen na vás. (08.11.2013)

IE představuje další krok vstříc abstrakci, surrealismu a nepochopení v Lynchově tvorbě. Jestliže Lost Highway a Mulholland Drive se ještě držely určitého směru, základního smyslu a byly, byť více významové, ale stále dešifrovatelné, tak IE svým prolínáním příběhových a fantazijních scén diváka záměrně utápí a znemožňuje mu odnést si filmu jediný ucelený a racionální poznatek. Stejně jako postavy mají problém zorientovat se v čase a přemýšlí, co by se stalo, kdyby zítřek byl dnešek, tak i diváku se k dezorientaci mezi "realitou" a fikcí přidává zmatek v kontinuitě. Spojkou mezi příběhovými rovinami je většinou jen jedna z postav Laury Dern, která mimochodem zvládla všechny své polohy naprosto přesvědčivě. Atmosféra je unikátní, je podivuhodné, že film tak "nesmyslný" vůbec funguje dohromady jako jeden zvláštně fascinující, ale přitom nicneříkající zmatek. Zážitek je to dost subjektivní a kolísavý, někdy zajímavý, ale nikdy tak vtahující jako zmiňované LH, či MD. 7/10 (19.06.2009)