Inland Empire

IE představuje další krok vstříc abstrakci, surrealismu a nepochopení v Lynchově tvorbě. Jestliže Lost Highway a Mulholland Drive se ještě držely určitého směru, základního smyslu a byly, byť více významové, ale stále dešifrovatelné, tak IE svým prolínáním příběhových a fantazijních scén diváka záměrně utápí a znemožňuje mu odnést si filmu jediný ucelený a racionální poznatek. Stejně jako postavy mají problém zorientovat se v čase a přemýšlí, co by se stalo, kdyby zítřek byl dnešek, tak i diváku se k dezorientaci mezi "realitou" a fikcí přidává zmatek v kontinuitě. Spojkou mezi příběhovými rovinami je většinou jen jedna z postav Laury Dern, která mimochodem zvládla všechny své polohy naprosto přesvědčivě. Atmosféra je unikátní, je podivuhodné, že film tak "nesmyslný" vůbec funguje dohromady jako jeden zvláštně fascinující, ale přitom nicneříkající zmatek. Zážitek je to dost subjektivní a kolísavý, někdy zajímavý, ale nikdy tak vtahující jako zmiňované LH, či MD. 7/10 (19.06.2009)

Jsem strašně rád a poctěn, že jsem si mohl rozšířit své filmové obzory o snímek, jako je tento, který se totálně vymyká veškerým filmařským standardům a oceňuji autora za obrovskou odvahu se do něčeho takového vůbec pustit. Hrozilo velké nebezpečí, že za tento snímek bude Lynch lynčován. Soudě dle ohlasů Lynch lynčován skutečně je. Již dle obsahu jsem tušil, do čeho zrovna půjdu, přičemž jsem realizoval svůj nápad, který rozhodně nepatřil k mým nejlepším nápadům v životě, na které bych mohl být jakkoli hrdý. K filmu jsem si dopřál láhev lahodného vína, čímž jsem svým veleváženým neuronům pěkně zatopil. První hodinka filmu mi dávala dokonalý smysl. Měl jsem pocit, že nás v této fázi David seznamuje s pravidly své hry a připravuje nám půdu pro neopakovatelný zážitek. Další dvě hodiny jsou už jen naprosto šílenou koláží všemožně časoprostorově propojených zdánlivě (mnohdy možná i nezdánlivě) nesouvisejících scének, které jsou sami o sobě velice zajímavé. Troufám si tvrdit, že by film mohla skvěle vystihovat v plném rozsahu pronesená věta známého po prvním experimentu s marihuanou: "Všechno vidím, ale ničemu nerozumím!" Dle povětšinou nelichotivého zdejšího hodnocení podobnému pocitu propadla většina diváctva. Asi se tomu nejde moc divit, vzhledem k souvislostem kolem tohoto filmu, které jsou krásně zmíněné v obsahu, kdy byl třeba scénář naprosto zbytečným přežitkem. Přesto Lynch vytřískal z herců luxusní výkony. Laura Dern byla znovu famózní a hlasitě požádala o umístění na moji čestnou listinu oblíbenkyň. Lynch zkrátka zkusil vytvořit film jinak, než na co jsou lidé zvyklí. A to tedy hodně jinak. K plnému docenění tohoto snímku si to bude žádat zřejmě dalších 2 až 10 zhlédnutí (3 hodiny totiž neudrží pozornost vůbec nikdo - začal jsem se ztrácet po hodině, kdy mi pozornost poprvé utekla), přičemž mám v plánu zaexperimentovat s různými druhy povzbuzovadel, abych konečně zjistil, v čem David opravdu jede. Film se mi líbil a nemohu ho dostat z hlavy. Trošku nervózní jsem z toho, že nemám stále ponětí, o co v něm vlastně opravdu šlo. Příjemně jsem se nechal vtáhnout do děje, ale stále jsem měl pocit, že ten film vlastně pouze tak nějak proplouvá kolem mě. Trošku mě uklidňuje, že ani samotní herci nemají příliš ponětí v čem vlastně hráli. Budu doufat, že se mě v následujících dnech nikdo nezeptá, o čem film byl, protože bych se asi nezmohl na víc než na obligátní větu, že je to mysteriózní thriller o ženě v nesnázích, kde Lynch rád a často ohýbá časoprostor. Dávám lepší tři kousky, protože ten film zkrátka měl opravdu cosi do sebe, jen se to slovy těžko vyjadřuje. Mám dokonce pocit, že se zde Lynch jaksi distancoval od role vypravěče a prostě jen divákům naservíroval něco, co si na základně vlastní intuice mají interpretovat každý po svém. (02.09.2018)

Mám dojem, že jsem si myslel, že už není možný jít dál tím směrem, kterým šel Lynch v Lost Highway a Mulholland Drive. Aspoň ne tak, aby to bylo ještě zajímavý. Jenže on to udělal, a udělal to tak, že se to nedá vůbec popsat. Inland Empire je takovej masakr (myslim jako dokonalej film), až je to vyloučeno. Jestli mě Lost Higway a Mulholland Drive naprosto odpálily, jak nazvat pocit, kterej jsem měl u Inland Empire, když je ten film ještě desetkrát působivější, šílenější, schizofrennější, paranoidnější, rozbitější, ujetější... Přitom jsem si na konci říkal, že mi to všechno do sebe zapadlo a že je mi vcelku jasný, o co šlo. No ale možná se pletu. Stejně je to jedno. Zásadní zážitek bylo pro mě totiž samotný sledování tohohle filmu. (07.08.2007)

Kdyby bylo Inland Empire o hodinu kratší, přihodil bych hvězdu navíc. Sice není stopáž tak ubíjející, jak jsem se obával, přesto jsem obzvláště ve druhé polovině místy ztrácel koncentraci. I to může být jedna z příčin, proč jsem se později ztrácel v postavách a nebyl si jist, zda je ona tvář na plátně poprvé, či nikoli - hlavně brunetek je tu proklatě mnoho. Jinak vcelku „příjemná“ zmatená exkurze do číhosi vědomí & podvědomí, avšak touhu pokoušet se vykopávat zakopaného psa ve mně nevyvolává ani zdaleka tak intenzivně jako Mulholland Drive. 6/10 (17.07.2007)

Extrém. Začať točiť film bez dokončeného scenáru, ktorý sa navyše každým dňom vyvíja úplne iným smerom, by dostalo do psychických problémov nejedného filmára, či šéfov produkčných spoločností a ani herci to určite nemali jednoduché. Psychicky bez ujmy som po skončení Lynchovho filmu ešte neskončil a takisto to nebolo ani po tomto. Dlho som sa odhodlával na najnovšiu lynchovskú trojhodinovku a myslím, že by sa nič nestalo, keby som s ňou ešte chvíľku počkal. Aspoň by som sa ušetril trojhodinového tápania v nezmyselných chodbách príbehových línií, ktoré aj tak väčšinou skončili slepou uličkou. Po prvej hodinke som si hovoril, že Lynch sa konečne trošku umiernil, pretože príbeh, ktorý som sledoval mal hlavu aj pätu, bol celkom zaujímavý a postupne rástol aj môj záujem o film. Keď tu zrazu prišiel akýsi sek a tým príbehom ďalej ani len nepohlo. Namiesto toho sa dostalo na rad staré známe roztrieštenie divákovho vnímania kompaktnosti celku. Aby toho nebolo málo, David v priebehu pár minút šupol divákovi do cesty ďalšie dve časové a príbehové roviny. Jeho myšlienkový pochod v tom momente mohol byť asi nasledovný: "Však nech sa trápia, ciciaci, veď v tomto filme som ja pánom filmových pravidiel". Takže v ďalšom priebehu by ani Boh nevedel, na ktorú stranu sa mám orientovať a ja osobne som bol z toho taký vykoľajený, že ani s kompasom v ruke by som momentálne nevedel povedať kde je sever. Miestami som mal taký pocit, že aj výraz hercov bol asi niečo také, že: "Čo do riti, to vlastne točíme?!" Jedno sa však musí uznať, a to, že Lynch nech točí akúkoľvek haluz, tak jeho filmy (okrem dementných krátkych filmov) ostávajú pre mňa pozerateľné. Nech je jeho film akokoľvek nezmyselný, nech nad ním akokoľvek krútim hlavou a preklínam ďalší rozorvaný príbeh, ktorý nakoniec skončí bez štipky súvislosti, tak od neho nedokážem odtrhnúť oči, pozerám ho vkuse a hltám každú minútu a každý dialóg. Lynchova réžia je totiž skvelá. Pútavá a má svoje čaro. 65%. (09.08.2009)