Skrytá identita

Soundtrack Howard Shore: 1. Comfortably Numb - Rogers Waters feat. Van Morrison & The Band ,2. Sail On, Sailor - The Beach Boys ,3. Let It Loose - The Rolling Stones ,4. Sweet Dreams - Roy Buchanan ,5. One Way Out - The Allman Brothers Band ,6. Baby Blue - Badfinger ,7. I'm Shipping Up To Boston - Dropkick Murphys ,8. Nobody But Me - The Human Beinz ,9. Tweedle Dee - LaVern Baker ,10. Sweet Dreams (Of You) - Patsy Cline ,11. The Departed Tango - Howard Shore Featuring Marc Ribot (dobro) and ,12. Beacon Hill - Howard Shore Performed by Sharon Isbin , (14.05.2011)

Scorsese se sešel s nejlepšími kameramany, herci, sřihači, osvětlovači i scénáristy, ale doma zanechal něco, co pro něj bylo tak typické: srdce. Formálně totiž jeho nejnovějšímu dílu není co vytknout, ve všech oblastech se jedná až o perfektionisticky dotažené dílo. Lepší otázka by snad byla, co mu proti té řadě mafiánských filmů chybí. Pro odpověď není nutné chodit daleko, stačí se podívat na Scorseseho Mafiány, se kterými má jeho nejnovější snímek společné už jen minimálně to, že si v obou jistý gangster vychovává svého kluka. A i když možná za Mafiány nestálo Oscarové obsazení, při porovnávání těchto dvou snímků bych Goodfellas nejradši vynesla na vyrchol Olympu a The Departed zahodila někam do hlubin Mariánského příkopu. Skrytá identita stejně tak nemá jedinou scénu, kterou bych si z ní po letech odnesla. Kde je sakra nějaké "You talkin' to me?" z Taxikáře? Stylová píseň The House of Rising Sun znějící za pádu všech postav v Casinu? "Hit me!" ze Zuřícího býka? Sakra, vždyť i rvačka v billiardovým klubu ze Scorseseho mafiánské prvotiny zvané Špinavé ulice je stylovější než celá Skrytá identita dohromady. Omlouvám se, pane Scorsese. Mám vás skutečně hodně ráda, jste podle mě jeden z nejlepších amerických režisérů všech časů, ale v poslední době jste bohužel též zářivým příkladem toho, že vývoj nemusí jít vždy jen dopředu. (23.07.2007)

Začátek filmu na mě působil jako že jsem si měl vzít do kina polštář a nechat si zdát něco hezkého. Třeba, že se koukám na film Casino. Naštěstí patřím mezi divácké mazáky a zvládnu všechno. Film totiž nabírá takový tempo, že pendolino by mělo co závidět. Jako výhled poslouží dobrá práce kameramana. Důvod proč není absolutní honodcení je v hercích. Předně Alec Baldwin je mě nesympatický stále a ani tady tomu nebylo jinak, doslova mě vadil. Matt Damon no ten snad do takových filmů vůbec nepatří, protože v nich se taky musí umět něco zahrát a to je pro Matta kámen úrazu. A teď přijde to hlavní Jack Nicholson je pan herec o tom není žádná, ale kdykoli byl na plátně vzpomínal jsem na spolupráci Scorsese + De Niro ! Ale abych jen nekritzoval tak naprosto nadšený jsem z Leonarda DiCapria , ten kluk zraje jako víno absolutní herecká hvězda filmu --vynikající, minimálně jedna hvězdička celá patří jemu !! Takže tento film sice nepatří mezi Scorseseho vrchol,ale rozhodně mezi to lepší co se dá v kinech v současné době vidět.Mimochodem uvažuje někdo z Vás vážně že by pracoval pod skrytou identitou, než to uděláte, koukněte se na toto dílo. (02.11.2006)

Viděl jsem původní trilogii Infernal affair a považuji ji za kvalitní podívanou. Na nový film Martina Scorseseho jsem se vůbec netěšil a to říkám upřímně. Od první chvíle, co jsem slyšel, že chce Martin udělat remake vlastně celé trilogie po Americku se všemi hvězdami, které dokáže zaplatit opravdu jsem se bál výsledku. Bohužel moje obavy se mnohonásobně potvrdili po shlédnutí Departed. Jediné v čem se liší původní trilogie od své předělávky je v umístění. Všechny další odklony jsou na první pohled malé, ale scénáristicky jsou velmi špatně zvládnuté. Inovace se nedočkáme, vykrádání ano. Nejen základní kostry, postav a jejich psychologického rozpoložení, ale např. kompletní vykradení několika dialogů, vtipů a scén. Scorsese je mnoha nazývám filmovým bohem, ale poslední jeho filmy mají neuvěřitelně klesající kvalitu a pro mě se Martin řítí do pekel. Co se týče postav polovička jich je zbytečných. Nekoukám na kvalitu herců, ta se u 90% herců nedá popřít. Obrovský trn v oku pro mě je postava psycholožky. Od začátku je její osud řízen pouze scénáristou, který s ní neuvěřitelně manipuluje a ona se stává nejméně uvěřitelnou postavo. Milostný trojúhelník je další zbytečnost, kterou film nevyužije. Bohužel nefunguje ani to nejhlavnější a to vztah Damon X DiCaprio. Jejich postavy mi přijdou spíš jako dva muži z milionu a ne dva kohouti, kteří bojují za svého pána. Ani psychologie obou postav není zvládnutá a nic o jejich rozpoložení neříká. Velká hvězda a velké očekávání vkládané do Jacka Nicholsona se v mých očích také vytratilo. Já osobně mu nevěřím. Jeho postava je filmem posunuta na úroveň(možná nad úroveň) obou infiltrátorů a to je obrovská chyba. Mark Walhberg hraje postavu novým remakem naprosto vymyšlenou a samo účelovou, která je jen v půlce filmu. Na druhou stranu se mi velmi líbil Martin Sheen, který se na postavu nadřízeného Leonarda hodí. Vše od kamery, která je místy neuvěřitelně nudná a jindy příjemně "retro", přes střih až k reřii je pro mě zklamání. Vtípky filmu podle mě jen ubližují a narážka na Polsko(sakra Američani ani nevědí, že taková země existuje!) nebo na Jamese Joyce(jeho citace zná přeci každý 8letý chlapec....) jsou zbytečné až nesmyslné. Další věcí jsou pro mě střelecké hody, hlavně Headshot-y. Tolik teatrálních pádů, tolik počítačové krve(někdo někomu ustřelí hlavu a v příštím záběru jeho krev už stihla zaschnout na zdi, wau) a nerealistických smrtí(kolik ran dostal Frank a kam?). To vše na mě působí humorně, neskutečně moc a není to ta slavná satira, ironie a nebo kritika společnosti, kterou tu všichni tak rádi předkládají. O tomto neuvěřitelném nesmyslu bych tu dokázal mluvit ještě min. dalších 5 tisíc znaků, ale už toho raději nechám zbytek by byl stejně cenzurovaná. Pro mě film plný nevyužitých možností, který vykrádá původní trilogii a nepřidává naprosto nic. Jak řekl kamarád Kaka, možná jsem ten film nepochopil, což je možné a já se za to nestydím, nejsem Bůh:). (29.11.2006)

V požehnaných čtyřiašedesáti letech přináší pan Režisér tak precizní gangsterskou pecku, až mohou jeho o generaci mladší kolegové jenom tiše závidět. 150 minutový výlet mezi nejvyšší policejní a mafiánské šarže je vyprávěn s neskutečnou lehkostí, maximálním citem pro odvrácenost obou světů (podaného skrze osudovou lásku k jedné ženě) a taky s naprosto božskou dávkou mrazivě černého humoru. V tomto díle nenajdete zbytečné filmové okénko, natož tak scénu. Scorsese opět stylizuje násilí jako běžnou životní rutinu, což v samotném závěru poruší jenom proto, aby si z divákem trochu odlehčeně pohrál a ukázal, že ani on se nemusí brát smrtelně vážně. Promenuje se zde herecká sestava těch největších borců, ať už strhující DiCaprio, uvolněný Damon (řeči o přehrávání jsou kecy!), přes ďábelského Nicholsona až k naprosto geniálnímu Marku Wahlbergovi. Vše podbrnkává stylový hudební doprovod, Pink Floydy počínaje a strhujícím punkovým nářezem Dropkick Murphys konče. Po skončení jsem měl chuť na jediné: klidně si zopakovat tento koncentrát dokonalosti znovu! (12.11.2006)