Adamova jablka

Za tu snahu vytvořit něco originálního a nečekaného si Jensen nějakou odměnu zaslouží. Ale chvílemi jsem tápal, cože nám to dánský kolega vlastně chce říct. Označení komedie mi k tomu všemu příliš nesedí. Poněvadž ona se tam nemotorně vkrádá až ve druhé půli příběhu a místy působí jako pěst na oko. No a že těch tam bylo! Chudák Ivan, jeho postavu fackovacího faráře vyhlašuji za smolaře týdne. Osobně musím říct, že by mě film oslovil mnohem více, kdyby se držel vážnější podoby. Ale jak už jsem zmínil na začátku; za osobitost, a navíc za povedenou hudbu, si vyšší hodnocení plně vysluhuje. (18.10.2011)

Vynikající dánské drsné drama mixované ve správném poměru s černým humorem. Tak úžasně pozitivní myšlení jako v případě těžce zkoušeného faráře jsem ještě nikde neviděl. Politika "nastav druhou tvář" při kontaktu faráře se sociálními vyvrhely je zde hnána do samé krajnosti, ale o to větší účinek má film na postavy i na mne jako diváka. Adamova jablka neustále balancují na hranici reality a absurdní iraciálnosti, ale zásluhou geniálního scénáře ji dokáží nepřekročit, přitom filmové prostředky použité k bitvě mezi zlem a dobrem jsou velmi zajímavé (vrány, červi, bouře, nacisti a další Jobovy zvěsti). Skvělý zážitek. Trailer: http://www.csfd.cz/film/221085-adamova-jablka/videa/ (03.09.2010)

O tomto žánrovo pestrom filme sa dá písať naozaj veľa. Mohol by som začať opisom jednotlivých charakterov a ich vzájomnou interakciou. Pokračoval by som analýzou uzavrenosti mysle a jej zmenou, dalo by sa diskutovať o šťastí a nešťastí, o symbolike (vystrelenie Boha z hlavy?...), o nádeji a viere..... Je toho tak strašne veľa, čo film ponúka a je veľmi individuálne ako to človek pochopí a čo si z filmu zoberie. Preto je zbytočné sa o tom ďalej rozpisovať. Názor si každý musí urobiť sám. Za seba môžem napísať len, že Jensenovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielko, obsahovo tak bohaté a myšlienkovo brilantné, že je naozaj nad čím premýšľať, a to veľmi dlho. (10.06.2014)

Adams aebler zcela naplňuje význam slova „tragikomedie“; obě složky jsou velmi výrazné, přesto spolu žijí v harmonii. Nejednou mi smíchy vyhrkly slzy do očí, přesto trvale přítomný opar absurdna ani smrtícím způsobem vypointované „kameňáky“ nijak nenarušují či nesnižují vážnost dramatické roviny, což je jev vskutku výjimečný. Žel vážná část otevírá pro film i jedinou z hlediska hodnocení nepříjemnou rovinu, kterou je rozpletení tragické zápletky. Hlavní postava (kněz Ivan) je po celý život stíhána řadou ran „osudu“ a evidentně stavěna do pozice biblického Joba. Adams aebler ovšem není tragédií křesťanskou, na kterou film mnohokrát explicitně odkazuje, není příběhem spravedlnosti Jobovy či Abrahámovy. Člověk je podroben zkoušce, ve které selže, přesto je odměnen. Dalo by se diskutovat, selhal-li až v okamžiku zřeknutí se Boha, nebo už na samém počátku tím, že si zakryl oči závojem, ale selhal. A získal vše. Není však ani tragédií antickou, v níž jsou principy „spravedlnosti“ světa mimo dosah lidského poznání a člověk je jim pouze vystaven. Je jakousi tragédií sui generis. Nabízí se, i vzhledem k původu na severu poněkud ironická interpretace, že je zde oním slitovným Bohem, sítí zachycující padající, sociální stát. Čím méně děláte, tím více dostanete. Konflikt byl zkrátka vyřešen mimo rámec soustavy, v níž se odehrál celý zápas. Je to jako kdyby si po hokejovém utkání oba týmy hodily o výsledek mincí. Přitom nejsilnější dramatické momenty – a že jich bylo požehnaně – vznikly právě díky onomu křesťanskému rozměru. Pak nutně vyvstává otázka, proč zde tento vůbec figuruje. Pokud filmu nedodává hloubku, tvoří pouze velmi efektní - a velmi povrchní - kulisy. Takže se cítím jako po onom důležitém derby, které sice bylo divácky atraktivní, leč výsledek byl posléze určen losem. A strhávám proto dvě hvězdy. (09.04.2008)

Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...) (22.02.2008)