Adamova jablka

Byl to starý kocour a náhodou umřel ve stejné chvíli, kdy jsme stříleli. Dokonale krutá komedie! Kdo se nezasmál, nepochopil! Mads Mikkelsen, na stranu jednu jako absolutní mišuge v šortkách a saku, na stranu druhou jako člověk stižený snad vším možným zlem - žijící v nekonečné iluzi a skrývající se před tvrdou realitou (cos we're living in the world of fools), podává fantastický výkon. Ulrich Thomsen do role neonacisty perfektně (místy až děsivě) zapadl!! Výborný, zajímavě propracovaný příběh - okořeněný opravdu skvělou kamerou. Adamova jablka nemůžu než doporučit! (21.05.2009)

Skvělí herci (sympaťáka Madse si oblibuju čím dál víc), hezky ujetý scénář a morální poselství, přeskakující z jednoho závěru na druhý, aby na konci udělalo podivný kotrmelec a zanechalo v divákovi smíšené pocity - já díky tomu pookřála a ty 4* si z toho prstu prostě vycucala... a ráda. Sympaticky šáhlý Dánsko a jeho umná oscilace mezi komedií a tragedií je v tom cítit dost jasně a... a vůbec, tyhle jabka rozhodně stojí za ochutnání. (27.03.2008)

O tomto žánrovo pestrom filme sa dá písať naozaj veľa. Mohol by som začať opisom jednotlivých charakterov a ich vzájomnou interakciou. Pokračoval by som analýzou uzavrenosti mysle a jej zmenou, dalo by sa diskutovať o šťastí a nešťastí, o symbolike (vystrelenie Boha z hlavy?...), o nádeji a viere..... Je toho tak strašne veľa, čo film ponúka a je veľmi individuálne ako to človek pochopí a čo si z filmu zoberie. Preto je zbytočné sa o tom ďalej rozpisovať. Názor si každý musí urobiť sám. Za seba môžem napísať len, že Jensenovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielko, obsahovo tak bohaté a myšlienkovo brilantné, že je naozaj nad čím premýšľať, a to veľmi dlho. (10.06.2014)

"Zobou jabka, zobou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("To není on, Hitler měl přece vousy!"), nebo slepé víry v odbornost psychiatrických posudků ("Píšou tady, že jste zlý...") se viklá a padá ze zdi. Padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)

Očividne je zbytočné opisovať dokonalosť deja, myšlienky a spracovania príbehu, to jednoducho treba vidieť. Podobný nápad sa môže zrodiť len raz a som rád, že film nevznikol pod hollywoodskym, alebo iným komerčným dohľadom. Presne takýto štýl drámy, s nehorázne trpkým, až čiernym humorom ma vie dostať. Jensen si nedáva ani v najmenšom servítku pred ústa, s krutosťou sa nebabre a podáva nám surový príbeh nie pre každého, ktorý však dokáže s človekom pohnúť. A navyše som zistil, že dánčina je veľmi pekne počúvateľný jazyk. 95%. (03.01.2008)