Adamova jablka

Dánská černohumorná absurditka plná podobenství, odkazů.... s jasně čitelným přesahem (odkazem), která měla mj. za následek, že jsem si při závěrečných titulkách (téměř) začal s hlavními hrdiny pobrukovat "How deep is your love"? od Thake That. Kdo by to byl řekl. A nepotřeboval jsem k tomu ani lahodný sirup (čti fernet). I love this film. RESPEKT! (19.10.2011)

Absolutná filmárska dokonalosť, ktorá vo mne vzbudila rozličné myšlienkové pochody a naložila riadnu lekciu z viery. Idealizmus versus realizmus, pár podivných figúriek a výborne rozohraná tematika boja dobra a zla, dotiahnutá do maximálneho detailu, miestami s magickým prevedením - na túto kombináciu mám jednoducho slabosť. Filmová lahôdka. (10.05.2010)

,,VŠICHNI DĚLÁME CHYBY, ALE NESMÍME SE TÍM NECHAT ZNIČIT“..... /// Tak tohle je ten pověstnej ABSURDNÍ humor!! Seversky chladně citlivej snímek o složitosti víry a neuvěřitelný cestě k jednomu jablečnýmu koláči. ZLÝ LIDÉ NEEXISTUJÍ! Ty vole, absurdní hovadina o nenormálním polepšování zločinců a jednom těžce zkoušeným pastorovi, kterej z hrůzou zjistí, že Bůh není na jeho straně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, komu se (z medicínskýho hlediska samozřejmě) říká ,,poloviční Kennedy. 2.) Zjistím, že Kefalín fakt nemohl odpovědět na to, co si představuje pod pojmem ABSURDNÍ. 3.) Mám vyjímečnej smysl pro humor. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE * NAPĚTÍ ne (04.02.2012)

"Zobou jabka, zobou duši... krve kapka teče z uší." Pevnost naší víry, ať už jakékoli, třeba i k obrázku milovaného tatínka, starého Ády ("To není on, Hitler měl přece vousy!"), nebo slepé víry v odbornost psychiatrických posudků ("Píšou tady, že jste zlý...") se viklá a padá ze zdi. Padá spolu s bílou kočkou, černým bubákem z rajského stromu sestřelenou, rozezvučí-li vaše srdce kostelní zvony, Ivanovýma bláznivýma rukama rozhoupané. Ochraňujme ďábla svého, neustále milosrdenstvím těžce zkoušeného, v dušich našich černých a zhýralých, oči před realitou zavírejme a ... modleme se. Jen pomni, člověče Boží, oběma rukama pak uši si přikrývej, aby z nich ni čůrek krve vytékati nezačal. A nikdy se neptej, komu zvoní trauma hrana, Tobě zvoní! Říkám to opravdu nerad, coby praktikující agnostik, ale Anders Thomas Jensen je Bůh! [...můj původní divnokoment z roku 2013, napsaný Adamem, ve finále podivným cherubínem, se nedochoval. Shořel po zásahu bleskem, za divoké bouře při druhém zhlédnutí]. (28.10.2022)

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní. (05.11.2011)