Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Další bezchybný dokument. Nevím, jestli jsem někdy viděl jiné dokumenty, které by se působivoastí mohli s dílem Barabáš srovnávat. Asi ne. Tenhle člověk to opravdu umí. Dobrodružství zažívá doopravdy, nepředstíraně. V tomhle filmu mi několikrát zatrnulo, když domorodci ohrožovali expedici luky. A také mě dostalo posledních pár vět o vštěpování křesťanské kultury domorodcům. Bylo to opravdu znepokojující. (04.08.2006)

Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali. (17.03.2019)

Pro milovníky přírodopisných dokumentů o málo probádaných končinách a jejich obyvatelstvu je Pururambo určitě zážitek jako hrom. Já v něm viděl jen monotónním hlasem doprovázené obrázky z džungle. Možná jsem až moc navyklý na filmy Wernera Herzoga, možná jsem šáhl hodně mimo svoje žánrové spektrum. Ale každopádně mě Pavol Barabáš ničim neohromil. (03.06.2007)

No krása je to nesmírná ale nemůžu se zbavit dojmu, že Barabáš tady krásně barvitým komentářem značně přibarvuje a dramatizuje některé situace... Navíc jeho patetická(přesto pravdivá)antimisionářská tečka vyznívá lehce pokrytecky(Nebo má snad opravdu dojem, že svým vstupem mezi tyto lidi jejich život a smýšlení neovlivní?) (15.09.2013)

Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " (23.02.2008)