Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Pro milovníky přírodopisných dokumentů o málo probádaných končinách a jejich obyvatelstvu je Pururambo určitě zážitek jako hrom. Já v něm viděl jen monotónním hlasem doprovázené obrázky z džungle. Možná jsem až moc navyklý na filmy Wernera Herzoga, možná jsem šáhl hodně mimo svoje žánrové spektrum. Ale každopádně mě Pavol Barabáš ničim neohromil. (03.06.2007)

Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " (23.02.2008)

No krása je to nesmírná ale nemůžu se zbavit dojmu, že Barabáš tady krásně barvitým komentářem značně přibarvuje a dramatizuje některé situace... Navíc jeho patetická(přesto pravdivá)antimisionářská tečka vyznívá lehce pokrytecky(Nebo má snad opravdu dojem, že svým vstupem mezi tyto lidi jejich život a smýšlení neovlivní?) (15.09.2013)

V jednadvacátém století na naší planetě existují místa, která jsou civilizací doposud nedotčená. Ano, i v dnešní době lze v některých koutech Země narazit na dobu kamennou, která, jak se zdá, ještě neskončila, jak nám dokazuje tento dokument. Pavol Barabáš se opět pustil do nehostinných míst - tentokrát navštívil Novou Guineu. Některé kmeny ukryté hluboko v pralese ještě nikdy neměly možnost setkat se s člověkem z venčí, žijí si dle vlastních pravidel, úplně mimo výdobytky dnešní civilizaci - a jsou šťastní, více nepotřebují. Otázka pro mě zůstává, zda lidé z "venku" vstupující na jejich území neudělají více škody než užitku. Ano, jistě, pro nás je nepochybně zajímavé, že se dozvíme něco o dnešních kanibalech, způsobech jejich života, zvycích, tradicích, ale nenarušujeme tak příliš jejich život? Neodkrýváme to, co mělo být ještě na hodně dlouho skryto? (07.08.2011)

"Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný." ____ Nejvíce na tomto filmu oceňuji, kromě možnosti nahlédnout do tropických lesů Nové Guineje a do života, jaký lidé vedli v době kamenné, samotný komentář autora, který, co se týká síly a působivosti zprostředkování vnitřních stavů a prožitků, nabývá až literární kvality. Krátce řečeno jako bych se octla v oživlém cestovním deníku o putování za osobními objevy. (04.01.2013)