Peníze těch druhých

Film, kde samotny Jean Louis Trintignant hral hovno -teda pardon, mne to zase uslo, samozrejme som chcel napisat ze sa nedostatocne vlozil do roly a nepresvedcil ma hereckym vykonom. Kulisy plane, dialogy hnusne, po chvili sa nedali pocuvat ..... jak tak pozeram, reziser DeChalonge doteraz nic poriadne nenatocil . 20 % (18.06.2019)

Velice kvalitní inflační drama se zajímavým psychologickým obsahem. Kdyby to nebylo tolik "užvaněné", dal bych snad i pět hvězd a to hlavně díky kvalitním hercům, zajímavému režijnímu řešení a také za působivou hudbu. Připomněla mi hudbu Zdeňka Lišky. Poctivá francouzská klasická filmařina s dobrým scénářem a mimochodem i dobrým dabingem ČT. (02.10.2015)

Zajímavě vyhrocený a zároveň působivě natočený film, ve kterém nespravedlivě propuštěný úředník (Jean-Louis Trintignant) banky hledá důkaz své neviny, aby nejen očistil své jméno, a zároveň mohl znovu najít novou kvalifikovanou práci a také svou tvář. Cesta to není právě snadná, s pocitem osobního selhání role živitele rodiny, tlaku veřejného mínění a nejasné osobní perspektivy, se nebojuje právě snadno, navíc když je protivníkem silná banka. (26.07.2009)

Šíleně nudnej fim o bankovním skandálu nezdařených půjček a investic, taky podvodu, tutlání a obětním beránkovi. Dá se říct alternace mafie či korupce v politice akorát v prostředí banky. Opravdu nechápu koho tohle téma může zaujmout, nebo pro koho je snímek primárně určen, účetního tělem i duší, generální ředitele bank? Zápletka by ještě za něco stála, ale zpracování hodně kulhá. Pořád se tam rozebírá v zasedačkách, doma, nebo u pohovoru onen příběh, obhajuje pravda, kují pikle či přehrabuje v stozích lejster, ale moc napětí, nebo zábavy to nepřinese. A dabing může být sebelepší, ale tuhle mizérii nemůže nijak vylepšit. 10% (27.12.2016)

Tak nekompromisní kritiku politické manipulace v kapitalistické spoločnosti aby jeden pohledal. Christian de Chalonge sáhl po předloze, jejíž volbu bych spíše tipoval na Costa-Gavrase. Ale výsledkem není žádný thriller costa-gavrasovského ražení, zato ale stejně tak sugestivní psychologické drama z prostředí bankovního domu. Přiznám se, že jsem od de Chalonga po dvou nepříliš pozitivních zkušenostech ve znamení nepříjemně podivných filmových zážitků už nic skvělého neočekával. Ale tentokrát je režisérův film nejen umělecky osobitý, ale i hodně napínavý (i díky osobité výstavbě příběhu s retrospektivním odhalováním historie případu v první polovině) a de Chalonge mi jako režisér do třetice konečně sedl. Nasmínání dialogů v poloprázdných interiérech nejednou připomíná navzdory barevnému vizuálu černobílou kameru, ty dlouhé chodby a velké místnosti v úředních budovách vytvářejí místy až kafkovskou atmosféru, skvěle vrcholící v soudním procesu (jenž je zde velmi netradičně zabíraný z otevřených chodeb do síně plných davu a v pozadí doprovázený psychedelickou hudbou). Rozehraný herecký duel mezi Trintigantem (v roli obětě systému) a Serraultem (coby chamtivým manipulativním bankéřem) má v sobě tak silné grády, že dokáže směle překrýt i menší herecké slabiny Catherine Deneuve, která mi zde po boku pánů připadala jako pouhá okrasa a snesla by ve výsledku možná ještě méně prostoru. Ba co víc, tento film je skvělý natolik, že mi výjimečně nevadil ani tradičně prkenný Claude Brasseur. Sílou výpovědě a filmařskými kvality jsou dle mého názoru Peníze těch druhých srovnatelné s tuzemským Obžalovaným (1964), byť každý z těchto dvou filmů podává výpověď o politicky odlišném systému. 85% (05.12.2020)