Darwinovy ceny

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Nápad za milion zničilo zpracování stojící za starou bačkoru. Pravda, u automatického pilota jsem se fakt zasmál a některé z bizarních nehod měly komediální potenciál, ale režie to totálně zničila. A nesednul mi tu ani Fiennes, který se pro podobné role prostě nehodí. Taylor měl vsadit na nějaké osvědčené komediální jméno. mě by se tady líbil třeba Steve Carell. Winona byla fajn, potěšilo i pár známějších jmen jako třeba David Arquettte, Juliete Lewis nebo Bořiči mýtů s Metallicou, ale pod tímhle principálem prostě lepší než 30% představení zahrát nešlo. (30.11.2013)

Kdo by neznal nějaké internetové video, na němž se jakémusi anonymnímu smolařskému pitomci něco hrozného stalo, pravděpodobně jeho vlastní vinou. V Darwinových cenách se zvláštně nevýpravným způsobem můžeme spolu s podivínským typologem podívat trochu do soukromí takových zoufalců. Ne že by téma bylo kdovíjak vytěžené, ne že by se divák občas nedivil (proč třeba neidentifikovali vraha podle záběru na kameře, když už jim ho tak laskavě ponechal?), ne že by to celé díky té pseudodokumentární formě nevypadalo trochu divně. Jenže — mně se to líbilo, bavilo mě to, Winona Ryder s Fiennesem tvoří vysloveně sympatický pár a jako romantická komedie to na mě zabralo (plus Metallica jako bonus). (22.08.2011)

Smrt nebyla nikdy tak vtipná... sice to není vůbec pěkné (a upřímně se za to stydím), ale u každého skonu jsem se vážně bavil. Smutné je na tom celém spíše jen to, jací exoti chodí mezi námi. Typicky průměrný film zvedají dobří herci a vůbec překvapivě vysoká koncentrace hvězd ve spoustě cameo roliček - včetně lehce trapného camea Metalliky... (18.06.2009)

Je až obdivuhodné, jak zbytečně a hloupě někteří lidé umírají. Touto problematikou se právě Darwinovy ceny zabývají, a jak už řekla spousta uživatelů, tak i já si myslím, že se z toho dalo vytřískat přece jenom o něco více. Titulní dvojice byla sympatická, protože Fiennes se prostě umí skvěle tvářit jako majitel spousty fóbií a Ryder mě ani zklamat nemůže. A aspiranti na DC byli správně přihlouplí a mimo. Zkrátka film s příjemným obsazením a lehce nevyužitým potenciálem. (05.04.2011)