Let číslo 93

Jsem seznámen s tím, kterak vypadá oficiální verze pravdy a viděl jsem příliš mnoho analýz na téma, že tohle se na palubě letu číslo 93 rozhodně stát nemohlo. Takže já bych si určitě větší napětí prožil, kdyby si tento snímek nehrál na dokumentární zobrazení historické události a odvážně by vydával sám sebe za fikci. Takhle jsem viděl průměrné drama s předem daným koncem sázejícím na to, že tisíckrát opakovaná lež se nakonec stejně stane pravdou. Hodnocení tohoto snímku budiž důkazem toho, že se záměr vydařil. (05.02.2014)

Paul Greengrass jakoby navazoval (v tom nejlepším slova smyslu) na neorealismus - natáčí v autentických prostředích, zobrazuje realitu s až fotografickou přesností, hrají tu nepříliš známí herci i mnoho neherců, mezi nimiž najdeme mnoho skutečných účastníků tehdejších událostí...A "United 93" je důkazem, že tento filmařský postup má divákovi stále co nabídnout. Emoce jsou tím silnější, čím méně se je režisér u publika snaží vyvolat. Ač se to může zdát sebevíc absurdnější. A jen na závěr dodám, že by se snad nikomu jinému nepovedlo lépe vystihnout tu bezvýchodnost i absurditu celé situace, kdy ani ti povolaní nemohli skutečně zasáhnout a jediné co mohli, bylo užasle sledovat CNN Live. (09.09.2006)

Cele pozadie tragédie letu United 93 (ako aj celého 11-teho septembra) sa minimálne pre mňa pod rúškom nejasných informácii o tom ako to "naozaj" bolo, stáva ťažko uchopiteľným materiálom. Ale nezabudnem na diskusnú reláciu, ktorú onoho tragického dňa odvysielala ČT2 podvečer (tesne po páde 4-teho lietadla). Zástupcovia rôznych spoločenských štruktúr (od armády, cez psychológov, politológov až k novinárom) diskutovali o MORÁLNOSTI a opodstatnenosti aktu letectva USA, ktoré (podľa posledných informácii) nad Pennsylvaniou zostrelilo podozrivé civilné lietadlo s pasažiermi na palube(!). Táto informácia sa už v žiadnom médiu nikdy neobjavila (čo s odstupom času nemôže nikoho prekvapiť). Diskutovať o tom do akej miery je story tohoto filmu pravdivá by bol nekonečný príbeh (na ktorý nech si odpovie každý sám). Každopádne od tejto odpovede a postoja potom bude závisieť aj výsledný dojem balancujúci na pomedzí geniality a najväčšieho odrbu v histórií propagandy vo filme. Resumé: Paul Greengrass je chytrý človek, ktorý natočil unikátnu poctu "statočným hrdinom", ktorých Amerika po tomto nepochybne tragickom K.O. (nech už sa na to človek pozerá z akejkoľvej strany) tak veľmi potrebuje. (14.09.2006)

Od počátku je jasné, že hlavní postavy jsou teroristi. A nikdo nám necpe, že Americkej občan je ten největší hrdina na světě. Dramatičnost situací je dána kamerovou autentičností děje. Třeba drama u záznamového zařízení, když bylo zjištěno, že NE LETADLO, ALE LETADLA! Právě schopnost udělat z tak jednoduché věci napínavou událost dělá z režiséra Paula Greengrasse něco víc než obyčejného vypravěče. Překřikování, spousta hlasů a minimum dialogů – přesto všechno jste ztotožněni se všemi daleko víc a rychleji, než kdyby jste s nimi ,,šli spát“. To vše je korunováno totálně nepřipravenými a selhávajícími Američany. Až se vám chce říct, že je to národ ,,trubek“. Člověk má strach z toho co může zažít. A tohle..., no schválně, můžete se někdy stát pasažérem v letadle? V tom je ta hrůza. Skvělé, autentické, hrůzné. (31.10.2006)

Greengrass umí, to už je známá věc. Pod režii si vzal velmi citlivé téma a zpracoval ho úžasným způsobem, že i několik hodin po promítání cítím to chvění a mražení v zádech. Tento neobvyklý pohled z druhé strany, jak to prožívali na řídícím středisku, v armádě a hlavně v uneseném letadle je na tolik působivý, že nemám slov. Greengrass volil moudře, když vybíral naprosto neznámé herce. A ti to zvládli na jedničku, věděli do čeho jdou a dali do toho maximum, že si zaslouží obdiv stejně jako ti skuteční, kteří v uneseném letadle byli a zažili na vlastní kůži. I když jsem věděl, jak to bohužel má dopadnou. I tak jsem jim při závěrečné snaze o záchranu přál ať to stihnou a přežijí. (22.07.2008)