Let číslo 93

Když jsem se podíval na hodnocení a komentáře svých oblíbených uživatelů, činily na mě dojem účasrníků 18. sjezdu KSSS, kteří vzdávají hold Stalinovi. Let číslo 93 má pověst špičkového snímku a poměrně často se setkávám s komentáři, kde je snímek považován za jakýsi vzor, kterým je poměřována (ne)dokonalost jiných snímků. Minimálně se můžete setkat s tvrzením, že se jedná o dosavadní absolutní vrchol Greengrassovy tvorby, na který mohou ostatní kousky z jeho dílny hledět jen z velké vzdálenosti. Mám obavu, že pětihvězdičkovou nadílku tady dostávají historické události, nikoliv jejich umělecká reflexe. Když se v televizi objevily záběry hořících dvojčat, znamenalo to šok pro celý svět a hovořilo se o 3. světové válce. Události úplně vybočovaly z rámce známého světa. Představa, že někdo unese letadlo plné cestujících a úmyslně s ním v sebevražedné misi narazí do mrakodrapu, se všem zdála šílená. A šílená byla i situace a pocity cestujících posledního letadla, jehož pasažéři už věděli své. Reálný život přinesl dramatičtější situaci, než by vymyslel ten nejpošahanější scénárista akčních filmů. Greengrass zvolil metodu dokumentární rekonstrukce, jenže tradiční znaky jeho tvorby, především ruční kamera a chaotický střih, tady narazily na meze svých možností. V klíčových momentech sklouzávají do naprosto nepřehledné změti těl, trhavých pohybů a výkřiků, o jednotlivých postavách se dovíte minimum, film se vlastně jen veze na známých událostech, aniž by dokázal náležitě využít obrovský dramatický potenciál, který se přímo nabízí. Podceňovaná Zelená zóna si v mých očích stojí z filmového hlediska výrazně výš. Záběry z navigačních stanovišť jsou sice opodstatněné, ale ne v takovém měřítku a s tím obsahem, který nám Greengrass podává. Je to tak na tři a půl hvězdičky a tentokrát se oproti svým zvyklostem přikloním k vyššímu hodnocení jenom z piety k obětem tragédie. Celkový dojem: 70 %. (31.10.2013)

Nesouhlasím s jednoznačným tvrzením, že film by působil stejně, bez ohledu na provázanost se skutečností. To je tvrzení, které podle mého názoru může prověřit jedině čas a ti, kteří dané události zažili si je mohou jen těžko ze svých pocitů odpárat. Sám tenhle zážitek od toho filmového prostě nedokážu rozlišit a proto si možná šetřím tu poslední hvězdičku. "Ryan" má svou první půlhodinu, "United 93" tu poslední. A Greengrass styl, který ze spousty filmů s nálepkou "natočeno podle skutečné události" dělá přestylizované, sladkobolné či patetické příběhy, kterým nikdo neuvěří. (02.10.2006)

Věřím, že svými 4/5 nebudu mezi všemi těmi 5/5 hodnoceními šmahem považován za nelidu, necitu, antiamerikanistu, anticocalistu, antimcdonaldistu a "last but not least" teroristu. ;o] Na snímku velmi oceňuji jeho civilnost, autenticitu a jakousi (v nejlepším smyslu slova míněnou) ordinaritu. Snímek mi zas a znova dokázal, že zapůsobit na city se dá i bez vlajek, zbytečných proslovů podmalovaných kdejakou symfonickou hudbou apod. Shrnuto a podtrženo: Vzhledem k obětem a pozůstalým citlivě natočený film o událostech, na které bychom neměli zapomínat. (27.08.2006)

Již od počátku filmu mi byla velká zima, klepala jsem se a srdce mi usilovně tlouklo. Oči jsem měla jakoby přimrazené k obrazovce a s hrůzným údivem jsem sledovala celý děj. Tak neuvěřitelně sugestivní a autentické, že se mi každý očekávaný okamžik silně zarýval pod kůži. Když jsem si již od úvodu představila, co je všechny čeká, kdyby jen věděli, co za tragédii, cítila jsem po těle neklid a byla jsem svírána úzkostí. My víme, o co jde, a právě o to trýznivější je prožívání celého filmu. Samotný "akt" únosců v letadle nastane zhruba až po polovině filmu, ale o to tísnivějšími a neúnosnějšími se stávají chvíle, které mu předcházejí. To destruktivní napětí a čekání. Oni to však nevěděli. Nikdo z nich, neměli ponětí, co se děje a proč. Ti, v řídících střediscích, unesení pasažéři všech čtyř letadel, ani celý americký národ. Jen mne, opravdu velmi mírně, zklamal příliš useklý závěr. Mohl být prodloužen ještě o pár scén z řídícího střediska. Při popisování dráhy jednotlivých letadel, kdy oznamovali, že letí moc nízko, blíží se k New Yorku, pak se ztratil z mapy, a poté byla vidět jedna dýmících věží WTC, všichni byli naprosto šokováni, a hrobově potichu, aniž by tušili, že to je jen začátek a zároveň konec všeho, mi skutečně tuhla krev v žilách. Od té doby bude, nejspíš nejen pro USA, ale i pro celý svět, 11. září navždy ve znamení smutku a vzpomínkách na největší tragédii v novodobých dějinách. Tehdy, 11.9.2001 nešlo "jen" o teroristický útok, ale o cílený šílený plán, s úmyslem zničit a zasáhnout Ameriku do samotného srdce. Nalomili její pocit moci a neporazitelnosti. Nezaútočili jen na lidi, ale na celý stát. Kvůli náboženství či politice, nevím, na toto rozhodně odborník nejsem, s ničivými důsledky však pro celý lid a tikající hrozbou pro všechny. Tento čin překročil jisté hranice, o kterých nejspíš do té doby neměl nikdo potuchy, že je něčeho takového někdo schopen. Terorismus byl, je, a bude. 11. zářím se však začíná psát zcela nová kapitola a rozpoutává nová válka. Co bude dál? Kde zaútočí příště a na koho? (12.09.2010)

Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. (22.06.2006)