Manželské etudy po dvaceti letech

Výborný nápad! Velmi inspirativní i zábavná podívaná natočit radosti a strasti opravdových lidí a sledovat jejich první roky v manželství a poté, kam se posunuli za 20 let ve vztahu a v profesi a jak jejich děti řeší podobné problémy, kterým museli tehdy čelit i oni sami. Umělé reality show ať jdou k šípku, tohleto je pravej život!!! (08.01.2006)

Škoda, že ne všechny seriály, které momentálně vznikají nejsou stejně kvalitní. Pravda, nemůžeme Manželské etudy házet do jednoho pytle s Ordinacemi, Poutami a podobnými hrůzami, které na nás chrlí české televizní stanice, každopádně tohle je opravdu jeden z mála původních českých seriálů, který je fakt dobrý. Skvělá sonda do manželského soužití. Je to sice už delší dobu, co jsem to viděla, ale ten pan umělec fotograf, co měl ateliér v tý Américe, jak tam před ním pěstovali tu marjánku a nad ním lítaly ty helikoptéry... no tak toho budu videt do srmti:-) (17.08.2007)

Zdá se to velice jednoduché – natáčet po několik let několik manželských párů, ale jak v jednom rozhovoru řekla paní režisérka, jde o „sázku na nejistotu“. Šest z těch sázek vyšlo a všech šest jsem sledoval s obrovským zaujetím nejen pro peripetie, kterými si ti lidé museli projít, ale také pro způsob, jakým je Třeštíková s lehkým nádechem ironie sestříhala do výsledné podoby. Obdivuji její odvahu natáčet i v momentech, kdy by většina filmařů shovívavě vypnula kameru. Pravda je holt krutá a filmař musí být stejný, chce-li ji zachytit. Čím mne ale Etudy fascinovaly nejvíc, je naprostá nevyzpytatelnost osudu. Všichni se s ní asi setkáváme denně, jenže takhle, na ploše dvaceti let, vyhlíží mnohem děsivěji. Na konci sebedokonaleji naplánovaného života bude stát bilanční otázka: „Čeho jsem vlastně dosáhnul?“. I díky Etudám se začínám snažit dělat něco pro to, aby můj strach z této otázky nebyl odůvodněný. 90% (07.08.2008)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)

5. díl mi trochu vzal vítr z plachet (díl, kdy "hlavní hrdince" na konci zemře dcera). To je přesně ta nepřenosná zkušenost, o které člověk říká: "kdo to nezažil, nedokáže si to představit"... a naslouchající si myslí, že si to dokáže představit a že je to fakt strašný. 5 minut, hodinu, jeden den, možná týden je z toho špatnej, ale pak už si na to jen občas vzpomene. Dotyčný, komu se to ale opravdu stalo, s tím žije zbytek svého života.. a v tomhle případě neuvěřitelně smutného života :-(. Tenhle dokumentární cyklus je fakt strašně silnej! Kam se hrabe blboučká reality show! (30.01.2006)