Invaze

Počtvrté a to dost špatně. Příběh v první polovině ještě tu a tam zamrazí atmosférou cizosti, ale celá druhá půlka je jen nudný vývar z průměrných akčních filmů. Tam kde u Kaufmana probíhala invaze sofistikovaně pomocí exotických rostlin, tady se jen bleje. A tak je to vlastně s celým filmem. Vše co se v předchozích verzích povedlo je tady jen hromadou blitek. (11.04.2008)

Viete, čo potrebuje každý Čech? Pevnú ruskú topánku na chrbte. Alebo: Viete čo je pre Rusko Československo? Rohožka... Takéto krásne výroky zazneli v sci-fi brynde s dobrým začiatkom a potom sódovým finále. Chýba lepšia atmosféra, Nicole vyzerala výnimočne super, ale inak v jadre filmu sa nenápadne tiahne proamerický pátos. (05.09.2022)

Není to úplná katastrofa, jak někteří hrozili, ale žádný zázrak taky ne. Celkový dojem kazí především nedotaženost na obou frontách. Kdyby film zůstal pouze psychologickým dramatem naplněným paranoiou, mohl být zajímavou, možná trochu náročnější podívanou. Stejně dobře mohl také fungovat jako akční zběsilá honička, v níž jde o holý život v každé minutě. Mix toho ale není dobrý a na výsledku si nepochutná milovník ani jednoho z těchto žánrů. (14.11.2007)

Není to špatné, ale pochvalu ze sebe asi taky nedostanu. Na Invazi je strašně vidět, jak moc ji ovlivnily post-produkční zásahy. McTeigue by si za své zásahy zasloužil vyprášit kožich, jelikož takhle příšerně natočené akční pasáže jsem dlouho neviděl, Joel Silver by měl dostat doživotní zákaz ovlivňovat filmy, protože svým rozhodnutím o přetáčení zlikvidoval v posledních dvaceti minutách to, co Hirschbiegel s vypjetím všech sil po celou stopáž budoval, a poslední pán na holení, samotný "Olí" by si měl nakoukat originál, aby mírně přitlačil na pilu v momentech, kdy má vyjadřovat víc než jen sterilnost prostředí. Invazi nechybí hloubka ani lepší dialogy, nýbrž tvůrci, kteří by dokázali divákům podsunout i trochu stísněnosti a mrazivého děsu. Toho se totiž v tomhle remaku nedočkáte... a je to škoda. Potenciál byl sakra veliký. 60% (17.10.2007)

Tak tento scénář mě téměř doslova donutil k pláči. Kam to ten svět spěje. Film proteče mezi prsty jako voda a po hodině a půl skončí a zkoprnělá Dagmar si uvědomí, že si vůbec nic neužila, že pořád je emocionálně teprve ve fázi expozice a čeká, kdy konečně nastane ten děsivý zážitek. Inu, v tomto případě děsivým zážitkem budiž fakt, že mě zaujal způsob, jakým je to stříhané, ale všechno ostatní byl pro můj mozek solidní sliz. Nemám náturu na pořešení celého světa ve dvou minutách. (08.04.2012)