Obsluhoval jsem anglického krále

Myšlenkový i tematický svět životního, dlouhou dobu trezorového Hrabalova díla je krajně nesnadný. Dějová přerývanost Hrabalových textů, nenapodobitelnost jeho osobitých souvětí pro filmaře tyto nesnáze dále násobí. Tak jako Hašek našel v Ladovi osobitého výtvarného tlumočníka svých textů, setkal se ke svému štěstí i Hrabal s filmařským mágem Menzlem. Skutečnost, že o zfilmování díla probíhal dlouhodobý nesmyslný spor mezi Menzlem a Kachyňou, snad prospěla jedné, nikoliv nepodstatné věci: kvalitě scénáře, který si Menzel, podobně jako Kachyňa, v době scénáristického polistopadového tvůrčího úhoru musel také napsat sám. Kompozice, založená na dvou posunutých úsecích života hlavního hrdiny, číšníka, hoteliéra, milionáře a posléze vězně s výstižným jménem Jan Dítě, je posunuta svým myšlenkovým základem hluboko pod povrch zdánlivě ospale plynoucího děje, který jakoby neustále čekal na svou krizi i katarzi. Ty se ovšem dostavují i nedostavují. Změna prostředí, v nichž se pohybuje mladý Dítě, je současně osobitým poznáváním První republiky od konce dvacátých let směrem k Mnichovu, okupaci a posléze únorovému převratu. Úhel, pod nímž je vnímána, je krajně neobvyklý a evokuje svět mannovského HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA. Okouzlení světem bohatých je svádivé právě tak jako obtíže spojené s opravdu dětskou a dlouho až chlapecky působící postavou i vzhledem hlavního hrdiny. Postupně, protože je učenlivý a má své kontakty, krůček za krůčkem stoupá - v pracovních zařazeních i kvalitě hotelů, které ho zaměstnávají. Škola v hotelu PAŘÍŽ je zvlášť jedinečná a má skutečně světové parametry; spojuje-li se se schopností ukazovat účinně zuby, mění se ve zvlášť nadějný odrazový můstek k vyvrcholení životního snu - stát se hoteliérem prestižního stánku profesionální pohostinnosti. V druhé rovině zestárlý a zubožený opouští Dítě vězení zhruba na počátku šedesátých let a je postrkem poslán do stále nehostinného, zpustlého pohraničí těsně předchalupářské éry nesměle začínající zhruba od poloviny téhož desetiletí naděje a zklamání. Jako cestář se ocitá na okraji společnosti a má náhle nepřeberně času k bilancování své křivolaké, výmoly a balvany pokryté životní cesty. Kaskáda prvorepublikových obrazů se přerývaně lomí do vstupu dobových filmových sekvencí Mnichova a dalších následných událostí. Jemnost a něha Menzlovy filmové řeči odzbrojují přesností i jímavou lyričností svých postřehů i schopností vytvořit celistvý příběh se zřeteleným dějovým půdorysem. Herecký reřisér tak poskytuje velkou příležitost svým paralením kolegům, kteří ji také takřka dokonale využívají. Vedle dominujícího Kaisera (jeho role připomíná jinou jeho čerstvou roli v současné zajímavé televizní inscenaci ŽRALOK V HLAVĚ) se uplatňují další - Emília Vášáryová jako bordelmamá dokazuje, že jsou jen velcí a malí herci, ne však role; stejně upoutávají svou noblesností další slovenští velikáni Milan Lasica, Martin Huba a Marián Labuda; pověst, která ji předcházela, víc než vydatně potvrzuje rychle vyzrávající herectví Němky Julie Jentschové; svůj vrchol divákům předvádí i Rudolf Hrušínský III. Z některých scén až mrazí - srovnání genia loci prvorepublikového nevěstince pro nejbohatší klientelu s lebensbornem a následným lazaretem je působivé svou mrazivou gradací; elegancí přímo baletní vedle číšnických produkcí zapůsobí hostina pořádané něgušem Haillem Sellasiem I. v hotelu Paříž, od něhož Dítě vlastně nahodile dostává řád; o zrcadlové scéně ze závěru i Dítětově běhu za vlakem odvážejícím Židy do koncentračního tábora platí totéž. V tomto výčtu kvalit včetně kamery, která se doslova mazlí jak s drsnou pohraniční krajinou, tak detaily hotelových interiérů, hudbou, která je dalším rozměrem menzelovské poetiky, i cudně rafinovanou něžností erotických scén, vyvažovaných chovným zaujetím lebensbornu, by bylo možné pokračovat. Jisté je jedno: nepochopení, na které jeden z nejlepších polistopadových filmů naráží u podstatné části filmového publika i účastníků tohoto fóra, vypovídá velmi málo o kvalitě díla, ale mnoho o rázu naší doby. To však nemůže nic změnit na faktu, že Menzel v zenitu své tvůrčí dráhy vytvořil mistrovské dílo, které podle všeho završilo magickou řadu jeho pověstných hrabalovských adaptací (adaptací, které samy o sobě jsou stejně skvělým výtvorem jako jejich literární předlohy). (23.11.2008) (méně) (více)