Melodie mého srdce

Už nějaký čas jsem si říkal, kdy roztomilý klučík Freddie Highmore přetáhne strunu a začnu se zhnuseně dívat na ten jeho rozzářený obličejík a přát mu, aby se mu prodloužily kosti a prohloubil hlas a musel se začít prosazovat jako dospělý herec. Náhoda tomu chtěla, že se tím "momentem" stala naivní sladkobolná story o kráse a síle hudby, kterou jsem viděl až někdy v létě 2011, kdy Freddiemu bylo už nějakých devatenáct, a tudíž už nějaký čas nehrozilo, že by s dalšími takovými příspěvky otravoval:) Ať je to tak nebo onak, fakt je, že August Rush mi přijde nereálný a zacílený na divákovo srdíčko tak, že mě to až uráželo. A můžete se se mnou hádat, že jsem úplně mimo, a jaká je to cituplná pohádka a blablablabla. Máte na to právo a já vám ho neberu, jen prostě říkám, že tady si rozumět nebudeme. Nikdy;) Je to pro mě prostě podobný úlet jako Boyleovy Milióny, a tak dostane stejné hodnocení. 50% (19.02.2012)

Jediný väčší problém s týmto filmom mám ten, že nebol natočený ako animovaný. Najlepšie Disneyom v ranných 90tych rokoch, čiže v zlatých novodobých rokoch tohto štúdia. August rush je čistá, nefalšovaná rozprávka a tak k nej treba aj pristupovať, aby ste neboli sklamaní. Čiže veľká láska krásnych mladých ľudí, čiernobiele charaktery, vysoká nepravdepodobnosť deja a dojímavý záver. Najlepšie vo dvojici na Vianoce. Chápem, že v rámci žánru môže byť tento film pre niektorých divákov stopercentný. (25.05.2012)

Film rozhodně nestojí na kvalitním scénáři, spíš naopak. Je to o emocích, které protínaly vesmír. O hudbě, která spojila všechny duše v jedno a především o nešťastném trápení celé trojice, které mělo sílu velkého třesku a hlavně nezměrné a nekonečné lásce. Rapsodie C dur v Central parku byla tou pověstnou třešničkou... Freddie i Jonathan jsou herecky hodně nadějní, snad ještě dostanou dobrou příležitost se projevit. (25.12.2010)

Mám filmové příběhy spojené s dobrou hudbou moc rád. I to byl důvod, proč jsem si tenhle film pustil. Jenže počáteční šílenství kolem New Yorku a následné objevení geniality malého Augusta mě utvrdilo, že tohle není dobrý film. Když jsem pozoroval scénu, jak August hraje poprvé na kytaru, chtělo se mi blejt. Tak strašně patetickej film jsem snad ještě nikdy neviděl. Chtěl bych vidět, jak někdo v deseti letech takhle začne hrát na kytaru. A ten způsob, jak to režisérka natočila, mi byl vysloveně protivný a nepříjemný. Jediné dobré na tomto filmu je Robin Williams a to jenom proto, že ta jeho pitoreskní postava měla alespoň něco do sebe. Zbytek chci ale co nejdříve zapomenout. Závěr filmu je jak z dokumentu o svědcích Jehovových, kde konec dobrý, všechno dobré a všichni žijí šťastně a spokojeně až do smrti. (17.04.2017)

Byl jsem okraden. Na dvě hoďky si lehnu k filmu a chlapáctví fuč, tvrďáctví fuč a cynismus taky fuč. Přiznávám, že jsem si při nadělování zapomněl k Všemohoucímu dojít pro hudební talent a od té doby jsem majitelem mimořádně vyvinutého hudebního hluchu, ale hudbu prostě miluju. A sledovat Evana, kterak všechny pazvuky světa přeměňuje na hudbu, bylo naprosto úžasné. Zbytek považuji pouze za pohádkový doprovod ke skvělému zvuku, který mé obstarožní reproduktory již léta nedokázaly vyloudit. (03.12.2013)