Melodie mého srdce

Freddie Highmore a Jonathan Meyers. Oni sou prostě úžasný. Pokaždý mě dostanou. Svym projevem, svou přirozeností, svym kouzlem. Krásnej příběh postavenej na hudbě a na její geniálnosti. Teď je otázka, co s těma nelogičnostma, kterejch tam pár bylo. Ale dejme tomu, protože snít přece můžem, měli bysme a logiku v tom hledat taky furt nemusíme. (04.09.2009)

Nádhera, krása, neskonalý úžas. Kromě skvěle si sednoucí hudebně i herecky talentované dvojky Jonathan Rhys Meyers a Keri Russell, je tou nejzářivější a téměř nadpozemsky hudební genialitou obdařená postava, jíž ztvárnil Freddie Highmore. Ten klučík má neskutečný talent. Zkrátka úchvatné a naprosto strhující. Závěr filmu, v němž Freddie diriguje při koncertu v parku svou melodii, mě naprosto duševně vyčerpal:) V jedné chvíli jsem myslela, že mě popadne až hysterický pláč. Nakonec jsem to dokázala "srovnat" do několika minut:) A za celý film bylo těch slzavých a dojemných scén vskutku hodně. Celý tento, pohádkově laděný příběh překypuje okouzlující hudbou a všemožnými kompozicemi. August Rush složil poctu hudbě. Její magii, nekonečné kráse a síle, kterou do nás dokáže dostat. Toto byla skutečně Melodie mého srdce. (21.11.2011)

Jediný väčší problém s týmto filmom mám ten, že nebol natočený ako animovaný. Najlepšie Disneyom v ranných 90tych rokoch, čiže v zlatých novodobých rokoch tohto štúdia. August rush je čistá, nefalšovaná rozprávka a tak k nej treba aj pristupovať, aby ste neboli sklamaní. Čiže veľká láska krásnych mladých ľudí, čiernobiele charaktery, vysoká nepravdepodobnosť deja a dojímavý záver. Najlepšie vo dvojici na Vianoce. Chápem, že v rámci žánru môže byť tento film pre niektorých divákov stopercentný. (25.05.2012)

Povrchní, banální, přecitlivělý, na pěst. Oslava hudby přecpaná kýčovitými odrhovačkami a písněmi s vygumovanými texty. Těžko si představit větší projev ignorance a pisatelské neschopnosti. Prostě na pěst. (A Williams to nezachrání, i když hraje sakra dobře, protože jeho postava je chodící nesmysl.) (28.08.2014)

Pán scenárista sa rozhodol vypotiť nadpozemsky náhodnú romantiku a od samého začiatku filmu začal tvrdo útočiť na moju zatvrdnutú metalovú dušu, zrejme s cieľom do polhodiny ma rozplakať. Skoro sa mu to aj podarilo, keby až tak príliš netlačil na klávesnicu a nevysmolil pár "náhodičiek", ktoré už som nebol ochotný mu zožrať. Celý film je na môj vkus silne precukrovaný, veď už len plagát k filmu vyzerá ako zátišie z nášho kostola. Aj tak ale mi je dostatočne zrejmý odkaz tvorcov a to, že hudba ľudí spája. Poznámka: Dychovku a novodobý sedlácky komerc hip hop za hudbu nepovažujem. (04.03.2010)