Bestiář

Brát Bestiář jako sebeironizující obraz současné nanynkovské společnosti, klidně bych se přenesl přes ochotnické herectví a ubíjející nudu a napálil mu aspoň slušné hodnocení, byť jen z principu. Jenže když je ta nanynka hlavní postavou, která jakože prochází vývojem z jakože nedospělé panenky v pravou a zkušenou nánu z přesvědčení, a celé se to v té emancipaci od princů všech (ne)možných podob ke spokojenému spinster životu bere zcela vážně a jakože poučně, nelze jinak. Nemám sice nejmenší pochyby o tom, že i takto idiotská postava má základ ve skutečnosti, ale nic to nemění na tom že to je film od kravky pro kravky, který dělá stejné karikatury jak z těch kritizovaných chlapů, tak i glorifikovaných ženských. Jedna hvězda teda za Jurčové kozy, ať mají případné fanynky jednoduchý důvod, proč se tomuto komentáři vysmát. (19.10.2014)

Po deseti minutách mi málem vypadl hrnek s kafem z ruky - jak mohla režisérka Času sluhů zplodit něco takového? První část filmu je opravdu tristní a kupodivu jde především o scény, kde je na plátně Karel Roden - ten zde, věřte nebo ne, podává ne druhotřídní, ale třetitřídní výkon (při sledování jsem si vytvořil soukromou teorii, že ho natáčení tohohle "skvostu" tak otrávilo, že se to inteligentnějším divákům rozhodl dát najevo). Časem se to trochu zlepší, Roden zmizí a je nahrazen docela přitažlivými exteriéry projížděným "hezkou" kamerou a Markem Vašutem, jehož ministr představuje pro celý film jediný jednoznačně kladný záchytný bod. Hlavní hrdinka se konečně dočká těch hereckých projevů, ve kterých se evidentně cítí nejlépe - vypjatých sexuálních scén (i když, přestože výborně natočenou, soulož v kostele považuji za netaktní vůči věřícím). Film se pak na chvíli posune do polohy, kdy se zdá, že bude mít co říci, ale nakonec se obloukem vrátí k hromadě shitu z ůvodu, u které bezpečně zakotví. Dvě hvězdičky jsou příliš, ale co mám dělat, když Čas sluhů ve mne stále vibruje. Ostatně, Scorsese taky dostal Oscara za svůj zdaleka ne nejlepší film. (24.09.2008)

Snad jeden z nejhorších českých scénářů za poslední roky, se kterým si neví rady snad nikdo ze zúčastněných. Sonda do života hlavní hrdinky se moc nepovedla a spíš než fandit ji budete přát, aby ji některej z těch chlapů nějak ublížil. Takhle silně nesympatickou postavu už jsem dlouho neviděl. Příběh není pomalu žádnej a kromě kamery F.A. Brabce to nemá vůbec čím zaujmot. A s herci je to taky špatný. Jurčová je nesympatická stejně jako její hrdinka, Vašut je směšný, Roden se trápí a Matonoha ani neví která bije. Prostě nuda, to i ten Román pro ženy byl lepší. (04.10.2008)

Bestiář není tak špatný film jak jsem čekal. Premisa je sice příšerná, ale Irena Pavlásková je obklopena schopným kolektivem, který z příšerného nápadu dokázal vykřesat funkční film. Z čistě řemeslné stránky je totiž Bestiář jeden z těch povedenějších filmů. Většina scén má šmrnc, Brabcova kamera je výtečná, ovšem jako vždy a herci, světe div se, ve většině případů přesvědčivě hrají. Feministické hlavní téma mi vůbec nevadilo, to spíše ta absence jakékoli myšlenky. Scénář je napsán na velmi chabé úrovni a sám se divím, že se tvůrcům podařilo stvořit vcelku uspokojivý celek. Za zmínku stojí například dialogy, které musely herce dostávat do opravdu krušných chvilek, protože to co občas vypouští z úst je tak neskonale hloupé, že by na to nepomyslelo ani dítě v předškolním věku - špatné přirovnání. Křečovité, nevtipné a bez myšlenky. S větší úderností bych dokázal pár závad odpustit, ale Bestiář se připomíná psa, který honí vlastní ocas. Film o ničem, absolutně bez příběhu, který se svíjí v mohutných křečích od začátku do konce, aby skončil přesně tak jak začal. A to konečné 'morální ponaučení' o bolesti z opouštění? To už si přeberte sami. (16.12.2007)

Spíš 2,5. Manažerka psychologických kurzů, a má rozhled puberťačky odkojené Bravíčkem... Kamera, hudba, režie a prvních 45 minut filmu jsou skutečně skvostné a hlavně inteligentní. Ale pak se psychologické drama zvrtne v komedii, hlavní hrdinka, jak říká můj otec, "šuká první ligu", tím se má chlapům asi nějak mstít, abychom se pak nečekaně v závěru vrátili opět k dramatu, ale pojatému už jak z bulvárních médií. Vyvstává mi u filmu spousta otázek - ta holka studuje psychologii, současně stíhá dělat v Bazaaru, má přednášky o nonverbální komunikaci a ještě jezdí na statek, do Itálie apod. - jako redaktor si myslím, že se to všechno nedá stíhat. Přese všechna svá studia se chová jak pitomec, ale budiž, je zaláskovaná, to člověk blbne. Ale manželce se film líbil. Chápe ho z pohledu ženské, chlapi tam podle ní jsou zvláštní, ale ne všichni blbci... (28.04.2007)