Pád

Vizuálně úchvatný epos, balancující mezi pohádkou, dramatem a romantikou, se spoustou bezchybně nasnímaných scenérií, které nejsou jen zástěrkou pro příběh, nebo poselství, ale pomocí Royova vyprávění a jeho obměn, propojení příběhu s realitou se stávají víc, než jen kulisou, dokreslují nálady hrdinů nebo bezvýchodnost situace. Divák se díky malé Alexandrii( skvěle zahrané mladičkou Catinca Untaru) a jednoduchému, ale dostačujícímu příběhu dostává přímo do středu dění a i za to se nebojím dát plný počet! (21.09.2008)

Kdepak, krásné manýristické záběry nejsou všechno, Tarseme... Pád zkrátka nedrží pohromadě a postrádá něco jako napětí a nějaký důvod, proč se na to dodívat do konce (mimo zmíněné naaranžované záběry). Hlavní hrdinka je mimořádně otravná. Se sebezapřením se vyšplhám na 5/10, ale dál fakt ne. A nepomůže tomu ani efektní záběr na Karlův most. (20.08.2011)

Až Tarsem Singh pochopí, že pro něj bude nejlepší si buď sehnat scénáristu, který umí napsat příběh poněkud hustší konsistence než je vodová rajská ze školní jídelny, nebo se alespoň na předstírání jakékoli příběhu a zejména ukotvení v realitě vybodne rovnou, to budou teprve filmy. Zatím jsou to jen krásné barevné obrazy s klopýtajícím mělkým dějem. 4,5* (12.11.2009)

Ani geniální audiovizuální orgie ve fantasy části nedokázaly zvrátit celkový dojem ze zbylých složek filmu. Kdyby byl příběh lyrický, jako třeba v "Tygr a drak", tak by to rozhodně nevadilo, ale "Pád" vypráví podivnou pohádku bez konce, která se prolíná s vcelku nezajímavým reálným příběhem z nemocnice na počátku minulého století. Za zmínku rozhodně stojí ještě přirozený a upřímný výkon dětské rumunské herečky Catincy Untaru a kromě té vizuální složky a nádherných lokací (Karlův most potěší) také složka hudební. 70% (10.09.2011)

Příjemná pohádka o místě, kde sloni zachraňují život a princezny nemohoucí milovat páchají sebevraždu. S intrem, které připomíná spíše reklamu na skotskou whisky Johnnie Walker podbarvenou Beethovenovou symfonií. Ale přistoupil jsem na režisérovu hru s divákem a nechal se zaslepit vizuální stránkou s bezbřehou scenérií, kdy se v málu skutečně zrcadlí tak ehm moc? A přitom se jedná o primitivní, byť intuitivní hru s barvami a všemi možnými příchutěmi - od těch umělých chemických, kterými se dopujeme, abychom mohli v klidu usnout až po ty přirozené, co dokáží omámit hlavně naše smysly. Na konci už nezbývá než nevěřícně zírat, protože onen sestříhaný černobílý dovětek je skutečně tou správnou třešničkou na dortu. Tarsem má celky v malíčku, akorát ještě nenašel ten správný (scénáristický) klíč k jejich poslepování dohromady, takhle ukazuje prozatím "jen" své portfolio umělecky bezchybných obrazů a hravých koláží, kterým místy chybí život. I přes to, že umí být tak okouzlující a dechberoucí jako ona animovaná vsuvka. (25.05.2010)