Pád

Cela se mi líbila víc (ačkoliv nebyla tak moc inspirována Dalím, což je zase obrovské plus pro Pád), zřejmě hlavně díky tomu, že na mě nepůsobila tak dlouze. Pád začíná doslova a do písmene úchvatnou (a ze všech nejlepší) černobílou scénou podkreslenou druhou větou Beethovenovy sedmé symfonie, pokračuje velice slibně, úžasné snové výjevy prokládá vcelku sympatickými nemocničními příhodami, postupně odkrývá kaskadérův příběh, nechybí mu drama ani vtip, malá Catinca Untaru je napůl roztomilá a napůl otravná, Lee Pace připomíná Nicolase Cage (což mě během sledování Řekni, kdo tě zabil nenapadlo ani jednou). Před koncem se to ale celé začalo nějak vléct, takže než jsem se dočkal emotivního a působivého finále, stihl jsem se lehce nudit. Pozitiva jednoznačně převládají, ale bez chyby to není. (21.04.2013)

V tomhle filmu se uplně sviňskym způsobem míchá radost a smutek. Tak moc, že je neskutečně náročný na lidský mozek ten film vůbec dokoukat. I tak je to ale velice originální dílo, které sice příběhem blbne na všechny strany, ale natočené je to opravdu hezky. Zajímavě, barevně a s takovým pohádkovým nádechem. Do pohádky to ale má pořád hodně daleko. (20.08.2010)

Zajimavy, originalni a velmi umelecky pojaty film, takze pod 4 jit nemuzu ani teoreticky. Tarsem Singh pokracuje ve vizualni brilianci, kterou nastolil v Cele, ale ten scenar, ou. Je pekne, ze se film natacel v 18ti ruznych zemich, ma fantasticke kostymy a na nektere zabery je skutecne radost pohledet, ale proc vsechna ta kreativita sla zrovna do povidani pomerne dost stupidniho a infantilniho pribehu? Tohle mohlo byt fakt zradlo, ale neni, resp. je, ale jen vizualni. 7/10 (30.06.2011)

Co způsobí nešťastná láska? Putování, překážky, hledání motýla, zjevení ducha stromu, přetnutí okovů, stržení masky, prohlédnutí, zradu, naději... Dalího oblaka, sloni, hořící strom i paranoicko-kritická metoda (portrét kněze) se mísí s režisérovou oblíbenou zlatou pouští a koňmi. Pastelové tóny - pařížská modř, červená rumělka, vznešený nach. Film vypráví obrazem, a tak to má být. Wagnerova Jízda valkýr hraná se zápalem na housle a doprovázející obrazy světa, který už není. Pláč i smích a zubaté pomeranče. Je čas spát a pustit sny k sobě, jízda právě začíná. (21.02.2011)

Příjemná pohádka o místě, kde sloni zachraňují život a princezny nemohoucí milovat páchají sebevraždu. S intrem, které připomíná spíše reklamu na skotskou whisky Johnnie Walker podbarvenou Beethovenovou symfonií. Ale přistoupil jsem na režisérovu hru s divákem a nechal se zaslepit vizuální stránkou s bezbřehou scenérií, kdy se v málu skutečně zrcadlí tak ehm moc? A přitom se jedná o primitivní, byť intuitivní hru s barvami a všemi možnými příchutěmi - od těch umělých chemických, kterými se dopujeme, abychom mohli v klidu usnout až po ty přirozené, co dokáží omámit hlavně naše smysly. Na konci už nezbývá než nevěřícně zírat, protože onen sestříhaný černobílý dovětek je skutečně tou správnou třešničkou na dortu. Tarsem má celky v malíčku, akorát ještě nenašel ten správný (scénáristický) klíč k jejich poslepování dohromady, takhle ukazuje prozatím "jen" své portfolio umělecky bezchybných obrazů a hravých koláží, kterým místy chybí život. I přes to, že umí být tak okouzlující a dechberoucí jako ona animovaná vsuvka. (25.05.2010)