Pád

No panečku. Velice zvláštní film, který vám v úvodních titulcích nabídne něco, co vám už ale během filmu nedodá. Neboli, úvodní titulky jsou božské, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Totální orgastická filmařina. A jak už tu někdo píše v komentářích, zbytek filmu je radost pohledět ale trochu utrpení sledovat. Příběh bez nějaké větší struktury působí tak nějak divně a člověku nezbývá než se nechat kochat těmi opravdu úžasnými záběry. 6,5/10 (15.09.2013)

Poměrně netradiční snímek na pomezí artu, který omračuje vizuální kreativitou a velmi sugestivní hudební složkou. Možná by se chtělo říct, že je to taková těžce nekonvenční pohádka, ale i takovéto označení by nebylo zcela vystihující. Jednoznačně tenhle film totiž charakterizovat nelze, je to zkrátka něco, co se opravdu jen tak netočí. Na jednu stranu je to z audiovizuálního hlediska opravdu až omamně překrásné, ale když si člověk uvědomí, jakému tlaku je ta malá holčička vystavována (vyprávěl by někdo podobný příběh svému pětiletému dítěti?), tak si nelze nepoložit otázku, jestli není toto „střídání nálad“ pouze účelovou záležitostí a prachsprostou manipulací. Nicméně… vzhledem k tomu, že Tarsem Singh mi napoprvé hned několikrát vyrazil dech (úvodní černobílá scéna je totální masakr), s klidným svědomím pominu menší „neukočírovanost“ příběhu, protože je to pořád v celkovém součtu pekelně dobrý a hlavně originální počin. (27.02.2013)

Nejsem filmový kritik, ale divák a má hodnocení nejsou objektivní, ale subjektivní. Takže i když je tenhle film vizuálně nesmírně přitažlivý (hned úvodní černobílá scéna s Beethovenem mě naprosto nadchla), nemůžu mu dát při nejlepší vůli víc než tři hvězdy, neboť co je mu platná jeho vizuální krása, když mě neoslovil jeho příběh. Tedy příběh je vlastně docela dobrý, ale nevím jestli to bylo scénářem, nebo zvláštní bizarní poetikou, prostě mě to nebavilo. Ano, strhující exteriéry, pompézní výprava, působivé obrazy... Ale popravdě mě mnohem víc bavil Tarsemův předešlý The Cell, o Immortals už ani nemluvě. Krásný film s nezáživným dějem. (15.10.2013)

Nevim, asi jsem nenapravitelny, popravy hodny optimista, ale opet nad mistnimy povetsinou rozpaky jemne kroutim hlavou. Mam rad filmy ktere mozna diky nekonzistentnosti scenare pusobi konzervativnim divakum utrpeni, uz to tak asi bude. I tak si, ale myslim, ze krome pusobiveho vizualu film nabizi zamysleni na tema pribeh vs realita / tvurce vs ucastnik atd. (20.02.2012)

Pokrokové, no žiaľ len v náväznosti na predchodzu. Podaktorí síce namietajú, že ide o totožné opájanie sa pominuteľnými pestrofarebnými čačkami a tvárnymi panorámami ako pri potulovaní sa v duševne chorom mozgu sériového vraha, ale aj keď v týchto dvoch pitoreskných zjavoch kedykoľvek nájdete súhlasné odchýlky, dovolím si nesúhlasiť. Pravdaže, opakovane nemožno rátať so žiadnym príbehovým prevýšením, ktoré by nás prinútilo nedýchať, ale onu prepeknú rozdielnosť zisťujem v inom (precítenejšom) zornom úhle vôči radovej historke. Pokiaľ "Cela" uväzňuje nevzrušivou náplňou, jak na potvoru rajcuje iba zvodným obalom, tak "Pád" priam sáče z útesu racionálnych stanovísk do rokliny žalov/vzkriesení a nabáda nás k agilnému percipovaniu, tzn. (aspoň pre mňa) je pútavejší. Nepojednáva sa tu o hĺbavých hypotézach, ale sa predostiera bájka o piatich dobrodruhoch do ktorej vsadiť akékoľvek naše súženie nebude vôbec problém. Inak Catinca Untaru vyniká a celý ten elegicko-rozmarný nádych mi proste sedí. (01.11.2010)