Muzika

Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (29.11.2011)

Viacerí tento film považujú za nádej pre slovenský film. Je to však iba malé svetielko na konci tunela. Bude treba ešte veľa svetielok a jasnejších, aby sa dalo vravieť o slovenskom filme bez sklamaného úškrnku. Prečítal som si zopár komentárov a šokovalo ma, že presne to, čo som sa chystal napísať už napísal kolega rudess. Nechcem to opakovať inými slovami a tak iba dodávam, že ma veľmi príjemne prekvapil Ľuboš Kostelný. (18.01.2011)

U mňa Muzika asi nezabrnkala na tú správnu strunku... Problém môjho nízkeho hodnotenia bude aj v tom, že ani jedna postava mi nebola sympatická natoľko, aby som sa s ňou dokázala stotožniť. To je jeden z dôvodov, prečo som sa často nudila, či skôr len tak plávala po prúde filmu, ktorý si ku mne nevytvoril vzťah... Ale inak nemôžem povedať, že by to vo svetle súčasnej slovenskej (ba i českej) tvorby bol zlý film. Práve naopak. Jeho čiernohumorná poetika čias, keď bez ohľadu na veľkosť vášho bydliska akoby tam "skapal pes" je veľmi podmanivá a atmosférická (či aj autentická, to neviem, bola som vtedy ešte dieťa). No nech sa dívam sprava, zľava, Muzika mi nič významné nepriniesla. Životné pravdy, ktoré obsahuje a satiricky prezentuje, múdri ľudia už dávno poznajú a tí hlúpi ich aj tak nikdy nepochopia :-) (01.03.2009)

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ (02.02.2014)

Slovenský film o ztrátách a nálezech let nejen sedmdesátých. Na můj vkus tomu chyběla jiskra a mohla být lepší k hudební složka, když už jde o film o muzikantech. A taky bych ocenila větší nadhled, vtip a pohodovost (čímž nemyslím zlehčování doby, ale spíš výše zmiňovanou jiskru, která sršela například z tady již zmíněných Pelíšků). Prostě takový průměrný film, ale na místní poměry se jedná o lepší snímek. A nebylo k tomu ani zapotřebí prs Doroty Nvotové. (29.11.2011)