Indočína

Francouzsky vypravny velkofilm, ktery me nijak neoslovil. Mam rad herecku Deneuve, mam slabost pro Vietnam a ocenuji i Doyleovu hudbu a zajima me i doba, ve ktere se film odehrava. Pro kvalitni romanci se ale podle me nemusi tocit trihodinove filmy s takovou vypravou. Film je to hezky, me vsak strasne nudil a vim, ze uz se na nej nepodivam... (05.01.2013)

"Sakra !! Potřebuje ženskou nebo co ??" Francouzský režisér Régis Wargnier stvořil velmi krásný film stavící na až nepřirozeně vizuálně dokonalých barvitých kompozicích, jež umocňuje uhrančivá hudba Patricka Doyla, i silném příběhu, který se diváka ke konci snaží stůj co stůj přesvědčit, že není jen napudrovanou kýčovitou harlekýnkou s několika, byť i naprosto dech beroucími, okamžiky, což mi však při té šílené stopáži prostě nestačí.. Vincent Perez i jeho postava mi byli krajně nesympatičtí, což mi však částečně Catherine Deneuve i Jean Yanne svým hereckým koncertem dokonale vynahrazují.. Wargnier v sobě nezapře kovaného literáta ani člověka s velmi vytříbeným smyslem pro nejmenší detail, jako základním stavebním kamenem všeho, a tak záleží-li především na detailech, musím zkrátka zmínit detail z nejpodstatnějších, totiž že nezaujme-li vás příběh, s nímž se nedokážete ztotožnit, a který tak prostě nudí, protože Wargnier je zkrátka v důsledku nesmírně špatný vypravěč, vše ostatní jde stranou.. (29.07.2013)

Den první: Tak tady jsem se hodně seknul. Čekal jsem velkolepou epickou podívanou s romantickým příběhem na válečném pozadí a dostal jsem prachsprostou variaci na Rosamundu Pilcherovou. Po hodině utrpení jsem to musel vypnout a odreagovat se u pořádnýho hororu. Den druhý: Nečekaný obrat. Jakmile se děj odpoutal od románků madam kaučukářky a přesunul se do prostředí ochotnických komunistů, hned to začalo být zajímavější. Navíc se tu člověk mohl kochat nádhernou vietnamskou přírodou. Takže doporučení: nenecháte-li se odradit první velenudnou hodinou (nejlépe ji celou přeskočte), tak se dočkáte sice ne úplně velkolepě epického, přesto poměrně dobře koukatelného romantického příběhu na lehce válečném pozadí. (16.05.2010)

Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné. (18.10.2011)

Zvedám hodnocení do plných. V devadesátých letech jsem filmy sice žrala, ale jako mladé tele, nebyla schopna odečíst, o čem všem film vlastně byl. Včera ho uvedla slovenská dvojka v hlavním vysílacím čase, sice s podivně zvoleným dabingem (Gabriela Škrabáková má pěkný hlas, nicméně ne pro tuto roli. Mimochodem precizně školený ženský hlas končí v generaci Magálové, Studénkové a Milky Vášáryové. Mladší slovenské herečky jsou v tomto směru často afektovaná, hysterická bída, čili i zde jsme měli možnost vidět zralou, nádhernou francouzskou ikonu a do toho uši tahal vysoký hlas, který s Deneuve nekorespondoval absolutně ničím.) Indočína je z ranku velkofilmů, jaké se už dávno netočí. Vášnivá romance, silný příběh, na pozadí politických událostí Vietnamu a okolí. V úvodu film lehce působí jako variace Vzpomínek na Afriku, děj se však stočí jiným směrem, však nakonec se k původnímu stylu obloukem vrátí. V mém případě délka 152 minut utekla jako voda, zajímalo mě vše, žasla jsem nad výpravou, komparzem, lokacemi, kostýmy i hudbou. Záběry jako z Nat Geo. Krásný, silný film. Nic pro jelita. Lépe padne divákům s životní zkušeností. (10.01.2022)