Indočína

"Sakra !! Potřebuje ženskou nebo co ??" Francouzský režisér Régis Wargnier stvořil velmi krásný film stavící na až nepřirozeně vizuálně dokonalých barvitých kompozicích, jež umocňuje uhrančivá hudba Patricka Doyla, i silném příběhu, který se diváka ke konci snaží stůj co stůj přesvědčit, že není jen napudrovanou kýčovitou harlekýnkou s několika, byť i naprosto dech beroucími, okamžiky, což mi však při té šílené stopáži prostě nestačí.. Vincent Perez i jeho postava mi byli krajně nesympatičtí, což mi však částečně Catherine Deneuve i Jean Yanne svým hereckým koncertem dokonale vynahrazují.. Wargnier v sobě nezapře kovaného literáta ani člověka s velmi vytříbeným smyslem pro nejmenší detail, jako základním stavebním kamenem všeho, a tak záleží-li především na detailech, musím zkrátka zmínit detail z nejpodstatnějších, totiž že nezaujme-li vás příběh, s nímž se nedokážete ztotožnit, a který tak prostě nudí, protože Wargnier je zkrátka v důsledku nesmírně špatný vypravěč, vše ostatní jde stranou.. (29.07.2013)

Oscar za najlepší zahraničný film? Fakt? Indočína sa snaží pôsobiť epicky. Poznáte obrovské 25-hodinové (žartujem) filmy á la Posledný cisár, Hráči na vinici Pána alebo Misia? Tak niečo na ten spôsob. Lenže stopáž epickosť nerobí. Zápletka riedka, scenár banálny, postavy neveľmi zaujímavé. Herecké výkony na úrovni sympatického erotického polobéčka. Potešila exotická výprava (hoci som videl už očarujúcejšiu kameru). Produkoval Belmondov brat Alain (!). (08.02.2019)

Dramatický epos se rozvíjí ve dvou liniích romantické lásky v drsné době francouzského kolonialismu. Děj se vyžívá v obrazové škále překrásných exteriérů a jejich emocionální obsah je strhující. Půvabná Catherine Deneuve musela určitě do postavy vložit obrovskou část sebe sama, protože její Eliane je bez výhrad hereckým koncertem, ve kterém je neobyčejně působivá, což platí i o dalším výkonu Vincenta Perez. Romantické smutnosti mají svoje zvláštní kouzlo a takovéhle filmy mám prostě rád. (27.06.2011)

Den první: Tak tady jsem se hodně seknul. Čekal jsem velkolepou epickou podívanou s romantickým příběhem na válečném pozadí a dostal jsem prachsprostou variaci na Rosamundu Pilcherovou. Po hodině utrpení jsem to musel vypnout a odreagovat se u pořádnýho hororu. Den druhý: Nečekaný obrat. Jakmile se děj odpoutal od románků madam kaučukářky a přesunul se do prostředí ochotnických komunistů, hned to začalo být zajímavější. Navíc se tu člověk mohl kochat nádhernou vietnamskou přírodou. Takže doporučení: nenecháte-li se odradit první velenudnou hodinou (nejlépe ji celou přeskočte), tak se dočkáte sice ne úplně velkolepě epického, přesto poměrně dobře koukatelného romantického příběhu na lehce válečném pozadí. (16.05.2010)

Skvěle fungující vizuální stránka (malebné exteriéry i interiéry), krásná hudba Patricka Doyla, výborní herečtí představitelé, pár geniálních scén, punc velkého a silného příběhu (za to snímek vděčí především celkové výpravnosti a retrospektivnímu stylu vyprávění), Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film - to vše Indočína - bezpochyby jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let - má. Ale k čemu mi to je, když mě samotný děj skoro vůbec nezaujal... Neobyčejné romantické drama oscilující mezi nadčasovým mistrovským dílem a ušlechtilou nudou. Čím je více, to si skutečně netroufám tvrdit. 60 - 70 % (26.02.2005)