Indočína

Jediná (půl)hvězdička dolů za to, že se to místama trochu vleče. Jinak ovšem příběh, obraz i hudba jsou super a je fakt radost na to koukat. Super je i to, že žádná postava nebo skupina tu není čistě černá nebo bílá, resp. žlutá. Každý je občas hodný a občas svině, svou roli tu hraje společenská role, tradice, očekávání a tužby. A vizuálně je to celé jak reklama na cestu do Vietnamu. (23.10.2023)

Romantika u tohoto filmu šla z mé strany stranou, i když ano, Catherine Deneuve a Vincent Perez zde předvádí překrásné výkony. Každopádně já čtyři hvězdy dávám především za nápad nějaký takový romantický trojúhelník vůbec vytvořit v takovém prostřed, jako je Indočína let padesátých. Režisér totiž film pojal naprosto epicky a představuje nám nejkrásnější kouty Vietnamu, které si člověk může jenom vysnít. Vlastně je to taková cestománie převlečená za film, která těch 152 minut uteče...ani nevíte jak. (03.08.2013)

Skvěle fungující vizuální stránka (malebné exteriéry i interiéry), krásná hudba Patricka Doyla, výborní herečtí představitelé, pár geniálních scén, punc velkého a silného příběhu (za to snímek vděčí především celkové výpravnosti a retrospektivnímu stylu vyprávění), Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film - to vše Indočína - bezpochyby jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let - má. Ale k čemu mi to je, když mě samotný děj skoro vůbec nezaujal... Neobyčejné romantické drama oscilující mezi nadčasovým mistrovským dílem a ušlechtilou nudou. Čím je více, to si skutečně netroufám tvrdit. 60 - 70 % (26.02.2005)

Den první: Tak tady jsem se hodně seknul. Čekal jsem velkolepou epickou podívanou s romantickým příběhem na válečném pozadí a dostal jsem prachsprostou variaci na Rosamundu Pilcherovou. Po hodině utrpení jsem to musel vypnout a odreagovat se u pořádnýho hororu. Den druhý: Nečekaný obrat. Jakmile se děj odpoutal od románků madam kaučukářky a přesunul se do prostředí ochotnických komunistů, hned to začalo být zajímavější. Navíc se tu člověk mohl kochat nádhernou vietnamskou přírodou. Takže doporučení: nenecháte-li se odradit první velenudnou hodinou (nejlépe ji celou přeskočte), tak se dočkáte sice ne úplně velkolepě epického, přesto poměrně dobře koukatelného romantického příběhu na lehce válečném pozadí. (16.05.2010)

Dramatický epos se rozvíjí ve dvou liniích romantické lásky v drsné době francouzského kolonialismu. Děj se vyžívá v obrazové škále překrásných exteriérů a jejich emocionální obsah je strhující. Půvabná Catherine Deneuve musela určitě do postavy vložit obrovskou část sebe sama, protože její Eliane je bez výhrad hereckým koncertem, ve kterém je neobyčejně působivá, což platí i o dalším výkonu Vincenta Perez. Romantické smutnosti mají svoje zvláštní kouzlo a takovéhle filmy mám prostě rád. (27.06.2011)