Bathory

Na plátně může být navždy zachycena krása. BATHORY je historická freska, která stihne za více jak dvouhodinovou metráž vystřídat tři žánry (romanci o nenapalněné lásce, euro-horror a politické drama), důsledně a přitom nekřečovitě očistit jméno titulní hraběnky a zároveň na pozadí historických událostí vypovědět o současném světě._____ Je nesmyslné jí vyčítat přemíru postav či nepřeberné množství odboček, protože se na ni nevztahují klasické dramaturgické nároky a film neobsahuje dramatický oblouk. Vše se ve vyprávění podřizuje důmyslné a důsledné šachové partii mezi Bathoryovou a Thurzem, přičemž díky vyvedenému castingu i ostatní figurky na šachovnici jsou dostatečně výrazné a zapamatovatelné. Film ale stojí na famózním výkonu Frielové, která sice nemá potřebné charisma, ale inteligentní a silnou ženu ji uvěříme bez problému, a na subitlním Karlu Rodenovi. Oceňuji, že co se zprvu jeví jako okázalé boření mýtů prostřednictvím vypravěče mnicha Petra (Bolek Polívka), se v závěrečné "politické" části ukáže být podrazem na diváka v nespolehlivém vyprávění, jež chce mnich přepsat - a tím pádem i historii - a uvést na "pravou" míru._____ Přestože BATHORY stojí "někde mezi" (mezi historickým filmem hollywoodského střihu, v němž ale nejsou zvládnuty nepodstatné bitevní scény a ani nepadnoucí postsynchrony, a mezi jakubiskovskými trademarky, jež zde - v podobě nenaplněné lásky, snových vizí, silné ženské hrdinky, komických vsuvek a jídla, sexu a filozofování - působí jako manýra), je nakonec i díky dovednosti vyprávět obrazem víc než uspokojující a rozhodně nikoliv televizní. V typicky jakubiskovském magickém realismu, v němž je obtížné rozeznat sen od skutečnosti či intrik jiných osob, shledávám něco freudovského a prolínající se motiv (ne)zachytitelnosti krásy na plátně za psychoterapii tvůrce, která může vnímavého diváka přivést až do orgiastických stavů, když je hrdinka - a s ní i plátno - sežehnuto. Šach mat. (12.07.2008)

Mnozí Jakubiskovi spílají, že se vydal vlastní cestou, a ne ve stopách Nižnánského předlohy. Já mu za to děkuji. Na Čachtickou paní jsem totiž alergický. Černobílý paskvil k pohledání. Na jedné straně příšerně zlí šlechticové, kteří nemají nic lepšího na práci, než za ponurých nocí přemýšlet, jak co nejvíce (u)škodit běžným lidem a pak se o všechny své ďábelské plány neopomenou během záchvatů šíleného smíchu podělit s chudinou, která je samozřejmě rozumná, mravná, vždy čestná a naprosto zásadová bez jakékoli poskvrny. A to celé je zabalené do slohu, který by neprošel snad ani na základní škole. O neuvěřitelné frekvenci šroubovaných klišovitých vět typu "Vůkol se rozprostíral hustý les a byla taková tma, že by se dala krájet." raději ani nemluvě. Děkuji nechci. Jakubiskova "skutečná" verze je mi tedy aspoň sympatická, byť je to vlastně stále ta legenda, jen obrácená naruby. Z Alžběty je div ne světice a veškerý původce zla je Thurza s chotí. Takže o reálnosti nemůže být ani řeč. Bohužel si Juraj zvolil nejhorší možnou stopáž. Na to vše, co chce sdělit, je moc krátká. A na to ,co by býval měl sdělit, zase příliš dlouhá. Rozháranost "od všeho něco a ve výsledku od ničeho nic" není to pravé ořechové. Mělo se prostě vystřihnout vše co není přímo ve sféře konfliktu mezi Báthoryovou a Thurzou. A to ostatní si nechat do té několikahodinové televizní verze. Z kladů lze určitě vypíchnout interiérovou kameru, hudbu, kostýmy a představitele hlavních rolí (především Annu Friel a Karla Rodena). Ovšem to vše ostatní už taková výhra není. A je to škoda, protože hlavní lince bych bez váhání vysoce kladné hodnocení i rád udělil, zatímco tomu ostatnímu (v čele s úděsnými postsynchrony a hnusnou exteriérovou kamerou) stěží dvě hvězdy. A za mnišské duo, nota bene zhola zbytečné, kombinující Jméno růže s vynalézavostí ústřední dvojice ze Stoppardovy hry Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, bych dal nejraději čistý odpad. Takže lepší průměr, v kterém je ukryta diamantová jehla, jejíž třpyt vždy jednou za čas koutkem oka postřehnete, ale hned se vám zase ztratí uprostřed zahnívajícího sena. (25.07.2008)

Pan Jakubisko natočil snímek, který přibližně polovinou stopáže obhájí označení "historický velkofilm se vším, co k němu patří". V této polovině však chybí válečné scény - ty zkrátka tady v tom prostředku Evropy neumíme:) Rovněž tak se v této polovině nebudou nacházet "vtipné" výstupy dvojice v sutanách. Nic proti použití Bolka Polívky jakožto do děje zapojeného vypravěče, ale okuláry, fonografy a sněžné skútry jsou ještě trapnější než Jar Jar Binks ve Star Wars, a že to už chce nějaký kumšt. Co se pak týká snových sekvencí, tak po první, která měla hodně nemilý "WTF?" efekt, jsem se s nimi celkem smířil, ale rozhodně bych se bez nich obešel. Stejně jsou na tom i některé roličky českých herců - obzvlášť Upír Krejčí má na vnímání diváka podobný účinek jako pěst na oko, i když i takový Zdeněk Srstka jako úchylný popravčí působí ve svém entuziasmu více než drobet nevhodně. Skutečně neselhávajícími klady tak jsou "jen" představitelé hlavních rolí a místy naprosto kouzelná výprava. Anna Friel ztvárnila titulní postavu způsobem nadmíru uspokojivým. Je zároveň navenek silnou ženou vládnoucí světskou mocí i ženou, jejíž srdce souží osamělost a tělo i ducha zlá nemoc. A navíc je opravdu krásná;) Karel Roden přesně vystihl charakter muže bažícího po moci. Muže, který nikdy nezapomíná, kdo že tak zle pošramotil jeho ego, ale stejně si nemůže pomoct a ctí svou soupeřku způsobem až nezdravým. V realistickém historickém dramatu a pomyslné šachové partii byla podle mě síla Bathory - Juraj Jakubisko se však neoprostil od legend a mýtů a nevěnoval se historické stránce věci a dvorským intrikám tak, jak by bylo záhodno. Místo toho podlehl vlastnímu scénáři a heslu "lidé mají raději legendy než fakta", a vytvořil jakýsi slepenec obsahující kus toho i onoho. Výsledek tak, podobně jako hudba k tomuto snímku, neurazí, ale ani nijak nenadchne. Z hudebního doprovodu si nepamatuji ani jediný motiv - film jako takový je na tom lépe. Neodpustím si vypíchnout očarujúcu "bad bitch" Moniky Hilmerové, která je pro mě důkazem, že Světla Pasáže byly jen tragickým omylem. Celkově vzato ale v mé paměti uvízlo daleko více negativ než pozitiv a uznejte, že vzhledem k potenciálu, který osoba Erzebeth Bathory nabízela, je výsledek "hezky se na to dívá a ty dvě hodiny a něco příjemně utekly" poměrně chabý. Pro slabších šedesát procent mě přesvědčily HODNĚ marné postsynchrony a dodávám, že stopadesáti kaček za lístek do multikina bych docela litoval. (05.08.2008)

Nejlepší práce byla odvedená na mediální kampani, která mohutně podporovala film, kterej už vůbec kvůli tak vysokýmu očekávání nemohl tak docela uspět. Následuje seznam věcí, co mi vadily: dvojka Mádl-Polívka jako pitomoučkej "comic relief", chudě vypadající akční historický scény, Franco Nero, trapný halušky, vynález lyží, Jiří Korn, hodně kýčovitých "snových" sekvencí, Václav Upír Krejčí (WHAT?!!!), vynález bruslí a vyjící Mádl. Takže se jako většina přikláním k tomu, že nejlepší na filmu je výkon Anny Friel a Roden. (20.02.2011)

Příběh ,,největší vražedkyně všech dob“. Čím méně důkazů, tím více legend….. Středověk, čas intrik a bojů o moc a majetek. Přes rozpačitý rozjezd nakonec oceňuji způsob, jakým Jakubisko ztvárnil hraběnku, kterou obklopovala krev a smrt. Stále je to skvělý vypravěč s velmi zajímavými nápady. A stejně tak jako on mě nepřinutí říct, že K.Roden je hajzl, přes všechna pravdivá kritická slova nemohu souhlasit s tím, že je tento film odpad. Pravda, také nechápu ty ,,mnišské eskapády“. Také to mohlo být kratší. Také válečné scény jsou zbytečné. Také….. . Ale když se ohlédnu, jaké se u nás točí filmy, kolika jiným filmům jsem dal 3*, nemohu jinak. Jde v našich končinách o ojedinělý film a takto k němu musím přistoupit. Vy ostatní si klidně dejte za 3*. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (13.11.2009)