Bathory

V jedné hromadě detailů výborné, v druhé slabé a jako celek dobré. Dlouho jsem se obával, že producentka Deana Jakubisková-Horváthová bude svého muže tlačit do typických diváckých atrakcí historických velkofilmů, které však ve výsledku budou jen těžko velkolepé (znáte to - rozpočet, zkušenosti štábu atd.), zato strukturu filmu by mohly narušovat dokonale. Díky bohu, nestalo. Jakubisko se naštěstí ve velkých davových scénách necítí dobře a buď se jim rovnou vyhýbá, nebo je rychle opouští. Kritici válečných scén mají samozřejmě pravdu - skutečně vypadají značně neautenticky a kvalitou režie na tom nejsou o nic lépe, než bitky z Šíleně smutné princezny; jenomže slouží pouze jako kulisa k dokreslení života Erzsébetina manžela Ference a dohromady tvoří ve dvouhodinovém filmu sotva pět minut. Stejně tak se lze při sledování filmu (zlomyslně) bavit vychytáváním různých, na pozadí ukrytých, chybiček a vysmívat se znuděným pohledům komparzu, uměle vyhlížející jeskyni, dokonale čistým a načančaným kostýmům a podobně (osobně mi více vadily postsynchrony, zvláště v davových scénách mě vždycky praštilo přes uši těch pár uměle znějících výkřiků, jenž měly suplovat halekání zástupu lidí), ale nejde o žádné chyby, které by působily přiliš rušivě a vytrhávaly z děje. Ten je poskládán z mnoha různě kompatibilních střípků; tři kapitoly na něž je vyprávění rozděleno slouží jako ohrádky, aby se dějové složky nerozutekly až přiliš. Berlička, ovšem fungující. Škoda, že rytmus vyprávění neodpovídá onomu konceptu šachové partie (tento motiv je v Bathory často připomínán), neboť Jaklubisko nedokáže spustit oči ze svého vysněného obrazu Erzsébet Bathory, kterou, ostatně jakou celou její dobu, vnímá silně zidealizovaným pohledem. Erzsébet s tváří Anny Friel je sympatická, emancipovaná, inteligentní, pokrová, křehká a silná zároveň a pověst krvelačné zrůdy se kolem ní utváří nejprve nešťastnou shodou okolností (Jakubisko občas až úsměvně vysvětluje "pravou" podstatu těch nejznámnější Erzsébetiných mučících praktitk) a posléze kvůli podlým intrikám Juraje Thurza. Ač není nepravdivost legendy o čachtické paní vůbec vyloučena, težko se věří Jakubiskovu pohledu na příslušnici zdegenerovaného rodu Bathory jako na takto moderně uvědomnělou ženu. Ale nevadí, protože pokud zahodíte (nebo nemáte vypěstovaný) smysl pro dějepisářskou korektnost, lze si Bathroy náramně užít a to zvláště díky její pohlcující vizualitě. Je mi jedno, že ve výpravě se musel štáb často uchylovat k znouzecnostem, protože Ján Ďuřiš a kýčař F.A. Brabec pod vedenením slovenského režiséra tvoří kompozičně vynikající a nadmíru působivé obrazy, u nichž sice absence kamerového filtru zamrzí, ale díkybohu na plátně nevypadá film tak televizně, jako v ukázkách viděných v TV nebo na monitoru počítače. Uchopit a vtáhnout Jakubisko umí , takže i přes moje občasné bědování nad nesoudržností scénáře se ani na minutu nedostavila nuda a nakonec se ukázalo, že přestože není Bathory žádným milníkem a nepřináši pranic nového, je filmem, jenž se v kontextu evropské kinematografie určitě neztratí a který se za sebe nemá nejmenší důvod stydět. ___________P.S. pro Juraje: Není to trochu krátkozraké očistit čachtickou paní tak, že veškerou vinu svalím na chudáka Thurza? Kdo teď očistí jeho pověst? Zdeněk Troška? :-) (12.07.2008) (méně) (více)