Bathory

Nenudil jsem se. Je to tak neskutečně hloupé (chytrému napověz, divákovi Báthory všechno zopakuj stokrát - viz JSOU TO JEN BYLINKY! apod.), zmatené (desítky nakousnutých a nedořečených věcí, nesmyslná kombinace několika žánrů, z nichž žádný není dotažený do relativně uspokojivé podoby atd.), WTF (dvojice mnichů a jejich vynálezy, Mádlovo vytí atd.), plytké (dialogy na úrovni italské telenovely, odkud zřejmě vypadla většina herců s čestnou výjimkou chudáků Anny Friel a Karla Rodena) a laciné (přežil bych výpravu, ale co aspoň kamera?), na druhou stranu ovšem ohromně abiciozní, takže vznikl film, který mě svou nejapností opravdu bavil. P.S. Nezapomenu na kamarádův záchvat smíchu poté, co se objeví tajná chodba, všichni vidí, že je to tajná chodba, a Bolek oznámí, že by tu mohla být tajná chodba! Stejně tak "bodrý" Marek Vašut zůstane tím nejpozitivnějším, co jsem si z nového Jakubiska odnesl. (27.07.2008)

BATHORY místy nezapře, že ho tvořil přes všechny představitelné kontroverze velký filmový tvůrce. O to nepříjemněji překvapí nesmyslný motiv dvou mnichů - vliv JMÉNA RŮŽE z toho čouhá víc než okatě - i vědomé zkreslování historické pravdy včetně krajně nepravděpodobných scén (Alžbětino šermířské umění a síla ve věku, který byl tehdy věkem stařeneckým). Herci místy pro slovní vatu scénáře nemají co hrát. Z druhé strany tu jsou krásná básnivá místa, s nimiž se kamera i Jakubisko vysloveně laskají. Na Otakara Vávru můžeme pži této příležitosti jen vzpomínat. I v případě velikána, kterým Jakubisko nesporně je, nemusí být každý den posvícení. (17.03.2012)

Bathory nie je najlepší film Juraja Jakubiska, napriek tomu si však nemyslím, že ide o také sklamanie, za aké ho označujú predovšetkým filmoví kritici a istá časť diváckého zastúpenia. Nie je to historický film a kto čakal od Jakubiska presnú rekonštrukciu udalostí, podľa toho, ako ich najčastejšie poznáme z knihy Andreja Štiavnického, by si mal uvedomiť, že tvorca, ktorý sám seba označuje skôr za maliara kladie dôraz na odlišné veci. A darí sa mu to, po vizuálnej stránke ide o výbornú záležitosť podporenú skvelými kamerovými kompozíciami a rôznymi výtvarnými vychytávkami a celkove kladný prvý dojem na plátne pomáha umocňovať aj kvalitná hudba a nádherné slovenské exteriéry a interiéry spolu s krásnymi dobovými kostýmami. Samotný dej zachytávajúci životný príbeh Ersebeth Bathory možno postráda silný dramatický oblúk ale od začiatku je viac menej jasné, že jednotlivé čriepky mozaiky pomaly zapadajúce do seba smerujú k vyvrcholeniu s Jurajom Thurzom, čo je z hľadiska vytvárania vnútorného napätia plne dostačujúce. Rozdelenie do troch kapitol, v ktorých sa striedajú rôzne žánre zase činí dej prehľadnejším a nemožno ho teda považovať za samoúčelné. Postáv je chvíľami skutočne priveľa ale práve preto treba pochváliť casting plný známych tvári, ktorý divákovi uľahčuje v orientovaní sa kto s kým a kde. Je ale pravdou, že dôsledkom toho je pár vzťahov len letmo naznačených a posun u niektorých príliš skratkovitý. Kritizovaní mnísi Polívka s Mádlom síce možno parafrázujú Meno Ruže, ale ako humorný element osviežjujúci chvíľami temný príbeh svoju úlohu plnia a Polívka figurujúci aj ako rozprávač má z hľadiska "prznenia histórie" väčší význam, ako by sa mohlo zdať, to však bežný divák v záplave diania nemusí postrehnúť. Čo sa týka očakávanej veľkoleposti, porovnávať tento koprodukčný "veľkofilm" so Západom, ba ani Východom nie je na mieste, nakoľko sa u nás podobné filmy netočia a v tomto prípade ide o prvý vážnejší pokus. Vojnové scény su v podstate nefunkčné, to však nie je chyba, nakoľko je dôraz kladený na komornú drámu ústrednej postavy a v jej roli doslova exceluje Anna Friel, ktorá väčšinu hercov s prehľadom strčí do vrecka. (ale i taký Roden je skvelý) A je to práve jej charizma a herecké schopnosti, ktoré tiahnu film nahor aj počas slabších miest. Nevadí mi dokonca ani diskutabilné očistenie údajne naväčšej vrahyne všetkých čias či vnášanie rozprávkových a snových prvkov tam, kam na prvý pohľad nepatria. Jakubisko je mi svojim prístupom priniesť niečo nové skrátka sympatický no nie každý to však dokáže stráviť a preto v negatívne ohlasy v podstate chápem, hoci sa s nimi nestotožnujem. Tak dobrý pocit z domáceho filmu uvedeného v kinách som asi ešte nemal. Hajrá! (23.07.2008)

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká... (10.07.2008)

V intímnych, komorných momentoch pôsobivé, a hlavnými hercami veľmi dobre zahrané. Vo veľkolepých scénach ale smiešne, a peknej exteriérovej kamere sa iba ako tak darí kompenzovať lacné interiéry. Tiež si všimnite, ako sa občas tvári komparz… ehm. A keď neviem kudy kam, pretože môj príbeh nemá dramatickú kostru, rozdelím ho akože na tri fázy a tým mu dám zmysel... ehm. Proste presne taký (televíznou optikou sprznený) československý „veľkofilm“ ako sa dalo čakať. Juraj Jakubisko je pritom tak inšpiratívny a sympatický človek a umelec… Bathory je látka pre Cronenberga a nie slovenského poetického rozprávkára. (10.07.2008)