Chromofobie

Jejda. Velmi solidně obsazené i zahrané. Z ničeho se pomalinku první polovinu současně rozvíjí skládačka několika osudů. Advokát Marcus Aylesbury a novinář Trent jsou kamarádi, až na to, že Trent chce konečně prorazit s něčím velkým a tak se začně pitvat v rodině Aylesburyových. Otec a soudce Edward Aylesbury je podivně zapleten do obchodu z akciemi a velmi často ho navštěvuje nemocná prostitutka. Pak je tu ještě jeden kmotr, tak trochu pedofil. Atd. ... K tomu jedna přehnaně bílá a skleněná hypermoderní architektonická schíza. Po letech bych si už ani nevzpomněl, o čem to vlastně bylo. 50% (05.09.2015)

Jestli hledáte film na zlepšení nálady, tak se raději vyhněte Chromofobii! Tak cynickou a pesimistickou mozaiku lidských příběhů jsem dlouho neviděl! Tyto lidi spojuje malé nepatrné pouto nebo naopak něco velkého! Ale ať je to malé či velké pouto, osudy lidí to ovlivní tak ve velkém měřítku, že jim to změní celý život! Snímku chybí něco, čím by vybočoval, čím zaujal... Film se proto stal průměrným, i herecké výkony nejsou na vysoké úrovni, jediný Damian Lewis se mi líbil! Trochu škoda, protože velká herecká jména jsou v tomto filmu obsazena, jen nejsou vedena tím správným směrem! (02.05.2010)

Dramatický poviedkový žáner s pompéznym dejom aristokracie, v protiklade sociálnej vrstvy v roli skvelej Penélope Cruz. Akýsi extrém do extrému, aby sa to nejavilo, ako kópia Magnólie. Blahobyt, plný prevlekov Kristíny, oproti srdcervúcej sociálne bezútešnej nemohúcnosti. Pomerne nápadité strihy, rušný dej udalostí so snahou zasiahnuť city, nepriniesol ale ten najdômyselnejší efekt. (25.03.2019)

Chromofobie připomíná lovce, který si vyjde zastřílet do lesa a je mu vcelku jedno, co přinese domů, hlavně když toho bude co nejvíc. Ona už si si z toho žena, pardon divák, něco vybere, takže kladný výsledek tohoto výletu musí být zaručen. Bez problémů střílí po jelenech, veverkách a sem tam padne i nějaký ten rejsek. Tenhle film přináší spoustu témat, většinou natolik závažných, že by každé jedno z nich vystačilo na samostatný film a přivádí na scénu tolik postav s velkým potenciálem, že je až neuvěřitelné, o jak nevýrazný film v konečném výsledku jde. Chromofobie kombinuje jednak etická komorní dramata, která diváci znají z tvorby Atoma Egoyana, jednak populární mozaikovité koláže typu Babel či 21 gramů, jenže narozdíl od takových 21 gramů neumí Chromofobie udržet divákovu pozornost po celou dobu a její schopnost vyvolávat lidské emoce je po převážnou většinu stopáže mizivá. Film působí odtažitě až studeně, podobně jako sterilní chladný interiér hrdinova obydlí plného kovu a skla. Problémem jsou i nesympatické postavy, kdy např. Kristin Scott Thomas v roli Marcusovy manželky volí takovou polohu, že vedle ní je Anette Bening z Americké krásy vzorem vřelosti a empatie. Teprve v posledních 15 minutách se osudy jednotlivých postav vzájemně protnou a divák může pocítit určitou katarzi. Jenže film má příliš dlouhou stopáž a příliš dlouho těká odnikud nikam, aby to stačilo na víc než tři slabší hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (20.04.2010)

Film vůbec nebyl špatný, mě takové depresivní, cynické snímky baví, navíc jsem se tady potkal s parádní hereckou sestavou, takže jsem si poměrně dlouho myslel, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, ale ten závěr... To byla od tvůrců kudla do ledviny, jak by řekli chlapci z Rychlých šípů: "Bylo to nečestné a nesportovní." Tempo filmu sice nebylo nijak strhující, ale já jsem si užíval celou řadu situací, ve kterých si lidé byli navzájem vlky a dobře jsem se bavil. (19.02.2018)