Občan pes

Už to sice bylo vyřčeno xkrát ale podobnosti s "Amélií z Montmartu" se tato thajská podivnost opravdu nevyhne. Pro normálního konzumního diváka naprosto nestravitelná podívaná, kde je normální úplně všechno a po chvilce sledování vám nepřijde divné, že se zde objevují takové věci jako živý plyšový medvěd, obrovská hora z plastových lahví uprostřed města a spousta dalších. Avšak oproti již zmíněné "Amélií" je zde opravdu moc pozoruhodností, které film posouvají spíše do "halucinogeních" stavů než do zvláštní filmové podívané. A přišlo mi, že ke konci už veškérá tvůrčí hravost mizí a film začne ztrácet na působivosti. Pokud ale máte chuť na něco neobvyklého jste tu správně a film si možná užijete více než já. (04.03.2009)

Poměrně jednoduchá báchorka, která sice příliš nepřekvapí příběhem, ale zase pohltí vizuálně dokonalým světem a přehršlí surreálných nápadů, zabalených do jásavě barevného balení. Moje první setkání s thajským filmem, bylo celkem dobré, i když jsem čekal od tohoto všude vychvalovaného filmu poněkud více. (18.08.2010)

Z Citizena přímo čiší, že autoři se snažili natočit něco, co je za každou cenu originální. Je tam fajnovej počet fakt dobrých nápadů, ale dohromady je to jen slepený. Nejen že je film vpodstatě povídkovej, ony ty povídky spolu vlastně ani moc nesouvisí a ke konci už jsem jen seděl a čekal, co se stane dál. Nic mě nenutilo vymýšlet souvislosti a předpovídat. Stojí za to to jednou vidět, ale ten násilnej humor bych podruhý asi nevydržel. (14.04.2007)

Tyhle podivně vyhlížející snímky si vždycky vyloženě užívám. Film, od kterého můžete čekat jakoukoliv šílenost či obludnost gigantických rozměrů a myslíte, že už jste na to po nějaké době sledování bezpečně připraveni, ale Občan pes stejně ještě přitlačí na pilu a vytasí se s něčím co by ani ten nejdivočejší sen neproměnil v realitu. Můj favorit je plyšový medvídek-závislý kuřák, nemá to chudák v životě jednoduché... (21.08.2008)

První půlhodinu jsem nevěříčně čuměl, co to za fůru bizarností, absurdit a různých ujetých nápadů se spoustou originální vizuální poezie na mě thajský režisér a scenárista složitého jména přichystal. Ani mě nepřekvapuje, kolikrát se v zdejších komentářích objevuje srovnání s Amélií z Montmartru, sám jsem si tu díky onomu stylu na ní brzy vzpomněl, jenže té se v souladu s většinou (hmm, u mě jaksi výjimečně :)) nedokázal tento thajský film vyrovnat ani z mého pohledu. Jednotlivé nápady zde sice frčí ve velice svižném tempu, díky čemuž film dokáže spolehlivě upoutávat po většinu času, ale samotná úroveň těch nápadů zároveň velmi nevyrovnaně kolíše od hravé poetičnosti přes místní infantilitu až po slušné úchylnosti (např. ten kluk, co všechno olizuje nebo drobní ješteří lidé se mi fakt protivili) i hra s vizuálními barvičkami a neotřelými zadními projekcemi působila na mě přes veškerou nápaditost občas až přehnaně křiklavě. Moje srdce si to holt ve výsledku moc nezískalo a spíše, než něco, co bych si vyloženě oblíbil a k čemu bych se rád vracel, byl pro mě Občan pes spíše „jen“ zajímavým nahlédnutím do originálního filmu z exotické země, s jejíž kinematografií se setkávám velmi výjimečně. Ústřední písnička byla však velmi povedená a asi se mi při vzpomínce na tento film vybaví z té pozitivní stránky nejvíc. [60%] (13.04.2022)