Faunův labyrint

Zajímavý, fakt hodně zajímavý, Del Toro spojil válečnou tématiku s fantasy a oboje se mu povedlo na výbornou. Ta válečná část má neskutečnou atmosféru a vizuální stylizaci, která mě prostě dostávala, všechny ty exteriéry, interiéry a hodně temných záběrů mi připomínalo trochu atmosféru pařby Return to castle wolfenstein, krom toho Del Toro se nebojí ani drsných scén a to tomu dodává ještě silnější dopad a to ani nemluvim o neskutečně charismatickým Sergi Lópezovi. Ovšem část druhá, fantasy, je snad ještě lepší, hlavně scéna z druhýho úkolu je úžasná, nicméně i všechno ostatní kolem tý fantasy části je fakt skvěle atmosférický a nádherně vizuálně stvárněný a to se týká i všech postav a o to víc zamrzí, že ta fantasy část je mírně na vedlejší koleji. 85% (15.02.2008)

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Zkrátka a jednoduše dokonalost! Neuvěřitelně procítěné fantasy drama se zajímavou a zcela neokoukanou zápletku. Dívka jede se svou matkou poprvé navštívit nevlastního otce, který je důležitý důstojník a pravděpodobně i pěkná svině. Na místě ji však objeví lesní pohádkové bytosti, které mají s dívkou své vlastní plány. Sice toto dílo ani zdaleka nepovažuji za horor, ale to je irelevantní. Podstatné je to, že jde o skvěle natočené dílo s mimořádně vykreslenou potemnělou atmosférou a velice lidskými postavami. Na celém příběhu však nejvíce oceňuji propojení obou světů, přičemž existence toho druhého není zaručena až do samého konce. Díky tomu si také divák může vybrat jak dané dílo vlastně dopadne. Osobně věřím v happy end, ale krásné na závěrečné scéně je, že to vlastně mohlo dopadnout jakkoli. Z toho důvodu jsem se proto rozhodl udělit plný počet, ačkoli jsem to celou dobu viděl spíše blíže ke čtyřem. 81% (10.11.2021)

Hodnej strejda Guillermo mi jako obvykle nabidnul technickou brilanci... od nespoutane kamery, pres obstojne triky az po mamuti davku fantazie, ktera to vsechno obehnala neviditelnou pavucinkou. Ta pevne spojuje i nespojitelne... radeni vojaku v realu a prerostlou zabu zvracejici vlastni vnitrnosti v dutinach zakleteho stromu. Pripadal jsem si jako ve snu, protoze prechazet takhle ostre mezi obema realitami prece nejde ani skrz dvere nacrtnute kouzelnou kridou... S odstupem casu bych uznal argumenty o vykradani, vetsina pohadkovych prvku se uz objevila jinde a kdyby Del Toro nenechal kapitana Vidala s tak ocividnou radosti "kuchat" svoje obeti (vazne jsem mu veril, ze je to zaporak... stacilo se na nej divat pri holeni :), zrejme by to byla "docela pekna pohadka". V tom je ale ta nadherna "rozhozenost" celeho snimku, ktery by se ve svych nejroztomilejsich momentech dal prirovnat k detske klasice, aby jen o dve klapky dal trumfoval v brutalite unrated verze Ajovych hororu. Mozna je to tim, ze dokazu byt ditetem, ktere oceni pastelove barvy, pohadkovou ukolebavku a svet princezen a zaroven i rozjivenym mladikem, kteremu na tvari naskoci ulisny usmev, kdyz vidi Del Tora jak necukne zbabele kamerou, kdyz dojde na amputaci nohy pomoci flasky skotske a nabrousene pilky. Nekomu tyhle kontrasty rozmasiruji na kusy krehkou atmosferu Faunova sveta, me skrz ne probleskovalo Del Torovo nadseni a mozna i jeho radost, ze je konecne zase "doma" a toci si po svem. A nejsem rad jen za nej... jsem rad i za sebe, protoze vysledek ve me bude rezonovat jeste dlouho. Bila je belejsi, cerna je cernejsi a Guillermo je definitivne v mem velmi vrtkavem zebricku oblibenych tvurcu. (23.07.2007)

Film, ktorý má všetko, čo kedysi mali a dnes už nemajú burtonovky - duchovný obsah v objatí úžasného vizuálu. Jedinečné fantasy skĺbujúce fantaskný svet predstavivosti dievčatka s najkrutejšou tvárou sveta dospelých. Dva silné filmy v jednom, smerujúce k nečakanému, poetickému vyústeniu s veľkým myšlienkovým presahom. Faunov labyrint je akoby adaptácia slohom bohatého fantasy románu, scenáristicky perfektne upravená pre veľké plátno. A génium Guillerma tkvie v tom, že ho stvoril bez akejkoľvek predlohy, iba podľa vlastného, natoľko komplexného scenára. Že je celý z jeho hlavy. Nastavenie desivého rozmeru filmu činmy postavy Sergi Lópeza hneď v úvodných minutách je diskutabilne brutálny, ale dokonale funkčný ťah! (29.09.2017)