Faunův labyrint

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Taková del Torova trochu drsnější pohádka, která mě oslovila méňě než jsem očekával. Celé to na mě působí jako takový hybrid. V jedné části příběhu sledujeme pohádkový příběh malé dívky, která plní různé úkoly a v části druhé jejího nevlastního otce, který chce pozabíjet partizány v lesích. První část se neobejde bez Torových potvůrek a ta druhá zase bez jeho brutality. Což o to, ono to funguje, potvůrky jsou opět super a brutální detailní záběry taky, ale nějak to nedrží pohromadě. Hlavně ta pohádková linie byla, hlavně v první půli, trochu nudná a osud malé Ofelie jsem se vůbec nestrachoval. V tomhle směru mě více zaujali právě ty další postavy, které jsou nejen dobře napsané, ale i zahrané. Tím nechci říct, že by se Torovi nepovedlo to ne, ten závěr na mě totiž dost zapůsobil. Jenom na mě nezapůsobil celej film tak, jak jsem očekával. (04.10.2008)

Faunův labyrint splňuje všechny předpoklady pro vznik kvalitního filmu - silný příběh, přiměřený rozpočet, zkušený režisér a solidní herecké obsazení. Je to přesně ten druh fantasy, který mám rád, protože neždímá tím nejlacinějším způsobem tisíckrát vykradené motivy z Tolkiena, ale jde vlastní cestou a kombinuje klasický pohádkový příběh s realisticky pojatým válečným dramatem. Je to originální,emotivní, napínané, výtvarně propracované s výbornou kamerou a režisér se nebojí ani naturalistických krvavých scén a zabrousí i na půdu čistokrevného hororu. Celkový dojem: 90 %. Dosavadní vrchol tvorby Guillerma del Tora, který bude režisér jen těžko překonávat... (01.04.2009)

Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly. (23.10.2007)

„Aj v tme sa môže objaviť svetlo.“ Jeden z najsilnejších filmov, aké som videl. Už aj idiotovi by malo byť jasné, že Guillermo del Toro nakrúca vydarené filmy len mimo USA (česť výnimke - HELLBOY). Vo FAUNOVOM LABYRINTE si evidentne zobral za hlavný predobraz vlastný starší hispánsky kúsok, u nás známy pod trápnym distribučným prekladom DEVIL, no poučil sa z jeho drobných nedostatkov a bez hanby nakrútil brilantne brutálnu kombináciu opantávajúcej lesnej rozprávky s krásne mrazivou surovou poetikou (titulnú melódiu si budete pobrukovať ešte aspoň tri mesiace) a historického vojnového eposu o partizánoch a jednej sklenenej fľaši. Povznášajúca horská výprava, nezabudnuteľné masky (tentokrát sa režisér vďakabohu drží s čudnými počítačovými trikmi pri zemi, takže pozoruhodný vizuálny dojem kazí len ropucha), výborné herecké výkony všetkých zúčastnených (vrátane španielčinu sa memorujúceho Američana Douga Jonesa) a scény trhajúce srdce (pôrod, záver). Kino Považan 2008 (2x) (10.02.2008)