Režie:
Guillermo del ToroScénář:
Guillermo del ToroKamera:
Guillermo NavarroHudba:
Javier NavarreteHrají:
Ivana Baquero, Doug Jones, Sergi López, Ariadna Gil, Maribel Verdú, Álex Angulo, Federico Luppi, Roger Casamajor, Ivan Massagué, Manolo Solo, Fernando Tielve (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. Fascinující podívaná a silný příběh o tom, že ve světě dětské fantazie se za život, čest a odvahu platí stejná cena jako ve světě dospělých. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 609)
Zajímavý, fakt hodně zajímavý, Del Toro spojil válečnou tématiku s fantasy a oboje se mu povedlo na výbornou. Ta válečná část má neskutečnou atmosféru a vizuální stylizaci, která mě prostě dostávala, všechny ty exteriéry, interiéry a hodně temných záběrů mi připomínalo trochu atmosféru pařby Return to castle wolfenstein, krom toho Del Toro se nebojí ani drsných scén a to tomu dodává ještě silnější dopad a to ani nemluvim o neskutečně charismatickým Sergi Lópezovi. Ovšem část druhá, fantasy, je snad ještě lepší, hlavně scéna z druhýho úkolu je úžasná, nicméně i všechno ostatní kolem tý fantasy části je fakt skvěle atmosférický a nádherně vizuálně stvárněný a to se týká i všech postav a o to víc zamrzí, že ta fantasy část je mírně na vedlejší koleji. 85% ()
Fantasy příběh stříhnutý válečnou okupací. Maribel Verdú, jejíž postava byla v Mexické jízdě horkokrevnou, smyslnou a silně ženskou se zde představuje ve vedlejší, avšak důležité a výrazné roli chudé a dobrosrdečné služebné, aniž by tím ztratila cokoliv ze svého zvláštního půvabu. Pokleslý, sadistický a chladnokrevný parchant v podání Sergi Lopéze bude nejspíš vzbuzovat vlnu odporu a nevole. Rušivým elementem je viditelná nevyváženost děje, převážně v druhé polovině. Rozhodně mohlo být méně bojových scén, které jsou pro hlavní dějovou linii vcelku nepodstatné a zbytečné. Charakter hlavního záporáka funguje spolehlivě do chvil, kdy začnete mít pocit, že hlavní příběh je tím takto utlačován. Následkem je velká škoda nedotaženosti příběhu a nerozvinutého potenciálu ztvárnění labyrintu a fantastických tvorů. Celkové vyznění filmu, za pomoci herců, několika působivých a silných momentů, efektů a hudby, mi však nedovoluje dát méně než čtyři hvězdičky. Za pousmání stojí pár hlášek, vyzařujíc jistou dávku černého humoru: "Pokusím se amputaci provést co nejšetrněji", "Co jste mu udělal?" - "Nic moc, blýská se na lepší časy." ()
Velké zklamání, ačkoli jsem nic nečekala - vlastně ano - čekala jsem, v rámci možností, kvalitní film (proč bych na to jinak šla do kina, žeano). Bohužel to, co mi režisér naservíroval, byl pouze slabý odvar něčeho, co mohlo být opravdu výživné - kdyby, kdyby. Masky jsou skvělé (rukoočko!) a představitelka hlavní dětské role také (ačkoli samotná její postava mě neskutečně štvala svou blbostí v některých scénách) - avšak film jako celek prostě nefunguje. Už to samotné spojení "války" s pohádkovým příběhem - ano, mohlo to vyjít, ale to by nesměly scény z "reality" být tak neskutečně nezáživné a hloupé - navíc pár těch naturalistických výlevů, třebaže povedených, bylo spíš poněkud zbytečných a samoúčelných. Zato "pohádková" část vypadala opravdu nadějně - bohužel hned jak se to začalo trochu rozjíždět, režisér opět přehodil výhybku směr realita a naděje byla tatam. Je sice pravda, že snímek má docela milé "poselství", avšak to až příliš degraduje ta povrchní a pohromadě nedržící forma. ()
Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana. ()
Španělská paralela VALERIE A TÝDNE DIVŮ je citlivě zasazena do doby posledních záchvěvů krvavé španělské občanské války. Propojení obou světů, virtuálního tajemných duchů a osudových závazků, i reálného, plného krve a násilí, je organické a působí přirozeně. Děj i celkový způsob snímání filmu připomíná - otázkou je, nakolik vědomě a nakolik spontánně - postupy filmu přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Poetičnost a krutost doby jsou však spojeny poučeným pohledem naší doby a nabývají rázu obecnějšího podobenství. Pro českého diváka je výlet do pyrenejského génia loci podnětný a zajímavý - mj. i pro diskuse o mezích a smyslu drsného mravu, který nemá daleko do krutosti. V každém případě se tu jedná o nevšední zážitek, který - jak se zdá - pozitivně přerůstá v mnoha ohledech většinový ráz soudobé tvorby světového hraného filmu. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (57)
- Úvodní scéna z rozbořeného města se odehrává v troskách města Belchite zničeného během španělské občanské války. To je řazeno mezi jedno z takzvaných "měst mrtvých". Poté, co diktátor Franco porazil ve španělské občanské válce republikány, nařídil, že zničené Belchite bude ponecháno v původním stavu jako památník boje proti komunistům. Poražení zajatci pak museli nedaleko trosek vybudovat nové Belchite. Tato lokace se objevila již ve snímku Dobrodružství Barona Prášila (1988). (DaViD´82)
- Dle tvrzení samotného režiséra herec Manolo Solo (Garcés) málem přišel o život, když se na něj při natáčení svalil kůň. (Ajka1)
- Guillermo del Toro je známý tím, že si celé notesy zaplňuje poznámkami, poznatky a nákresy, které pak využívá ve filmech. Sešit, do kterého si dlouhá léta zaznamenával všechny své poznámky k Faunovu labyrintu, jednou zapomněl na zadním sedadle taxíku. Když to zjistil, celý projekt již odepsal. Ovšem taxikář si hodnotu svého nálezu uvědomil, del Tora po čase na vlastní výdaje vyhledal a zápisky mu vrátil. Del Toro to považoval za požehnání a ještě více ho to utvrdilo ve snaze celý, mnoho let odkládaný projekt dotáhnout do konce. (DaViD´82)
Reklama