Babel

Předešlým Iňárrituovým filmem "21 gramů" jsem byla přímo nadšená, takže na Babel jsem se hodně těšila. Po odchodu z kina jsem jím byla trochu zklamaná, protože konečná katarze zdaleka nebyla taková jako právě u mozaiky lidských osudů a váze lidské duše. I Babel je jakousi mozaikou, ale zdaleka ne tak propletenou. Jenže po chvíli zjistíte, že ho nedokážete vyhnat z hlavy, že se pořád vrací. To je pro mne u filmu nejvzácnější vlastnost. A proto těch pět hvězdiček. Mimochodem, zmiňovat herecké kvality všech zúčastněných, sílu scénáře a zručnost režie či snad hudební podbarvení je už naprosto zbytečné. Mexická kinematografie už nějakých pár let velice příjemně překvapuje. (03.06.2007)

Iñárritu mne fascinuje tím, jak lehce dokáže prostřednictvím intenzivní formální stránky budit emoce. Fascinuje mne i tím, jak dokáže vzbudit maximální zájem o naprosto cizí lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Je zatraceně chytrý vypravěč. Ví, že mnohem klíčovější jsou situace, které jsou nám možná vzdálené tím, že jsme nezažili byť nic jim bližšího, ale jsou o strachu, který moc dobře známe – o jedné osudové chybě, o ztrátě milovaných. Babel je jiný než 21 gramů. Mozaika je tu mnohem srozumitelnější běžnému konzumentovi, žádné významnější hrátky s časem a přec jí nechybí potřebná rafinovanost. Výkony jsou excelentní, ať už mluvíme o neznámých tvářích a nebo o vrásčitých uplakaných očích Brada Pitta. Iñárritu natočil další kousek „s duší“, něco takového se dvakrát po sobě podaří málokomu. 4 a 1/2* (20.05.2007)

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)

Hmatatelnou příběhová symbióza, vyšponovaná nad rámec šustivé scenáristické kostry, která je vysoustružena velké Akademii na zakázku - tedy kromě japonského příběhu, jehož provázanost s celkem (předmět, jehož původní a nový majitel se kdysi sešli) je poněkud vrtkavější a nedokáže to do vás takříkajíc tolik emocionálně napálit. Iñárritův vyprávěcí standard ale jinak funguje se svou obvyklou razancí a stylem. Až se chce říci, že velké hvězdy v upoceném a syrovém Babelu vyčnívají a ruší než že by sloužily vyššímu cíli (jinému než propagačnímu). (10.02.2007)