Dreamgirls

Velkou škodou je, že Dreamgirls nejsou muzikálem hitových songů, které by diváka nutily pohupovat se v křesle. Stojí však na dokonalé hudební choreografii, naprosto vytříbených kostýmech, líčení, účesech, pevném režijním uchopení (mile překvapující Bill Condon), jeho spolehlivé retro atmosféře, poutavé kameře a přesném střihu. V jednotlivých složkách tak tvoří naprosto lahodné pochoutky, které ale pokud splácáme dohromady, vznikne nám trošku rozpačitý mix. Proto asi na první pohled ono nelichotivé hodnocení. Nevím, čí je to chyba, zda-li scénáristy (příběh je skutečně dosti přímočarý - pohybujeme se na ose "vzlety + pády") nebo má, ale.. je tu stále Condon, který naštěstí nezahálel při obsazování jednotlivých partů. Co tak vyloženě potěší je herecká účast několika jedinců, zejména dlouho tak nevyužitý (a stále charismatický) Danny Glover nebo příjemně umírněná Beyoncé Knowles. Zejména pak ale Eddie Murphy konečně chytil svoji šanci za pačesy a po letech rozpačitých komedií (kdy scénáristé a neschopní režiséři trestuhodně plýtvali jeho znamenitým komediálním talentem) si vychutnal roli samolibého frajírka a famózního showmana, který navíc oslní velice slušným zpěvem. Jen jsem očekával, že jeho letmé seznamování s bílým práškem bude mít silnější dohru, která by jen podtrhla jeho oprávněnou oscarovou nominaci. Naopak Jennifer Hudson jisté tóny drží až neúnosně dlouho, její role mi místy nesedla, asi půjdu proti většině, ale herečku s velkým H v ní nevidím!! Hodně silné TŘI hvězdičky!! (15.07.2007)

Soundtrack jsem měla naposlouchaný už dlouho před zhlédnutím filmu, takže Dreamgirls byly sázkou na jistotu. Překvapil mě ale vynikající Eddie Murphy (jakého jsem doposud neznala), z hereček u mě na celé čáře vítězí Jennífer Hudson. Její "And I Am Telling You" je ten nejúchvatnější a nejdojemnější hysterický záchvat, jaký umí jen málokterá gospelová diva...:) (06.08.2007)

Rika se ze myslenka se da vyjadrit nekolika zpusoby. No a tvurci Dreamgirls si vybrali pisen. A ja vzdy zustanu zastancem tohoto zpusobu filmoveho vyjadreni myslenky. No popravde o myslenky tady moc neslo, slo tu o zpev a o pohyb. Nejsem obdivovatelem tohoto druhu hudby. Budu ted vypadat jako kulturni barbar, ale prijdou mi ty pisnicky na jedno "brdo" pisnicky, ktere sou spise ukriceny nez uzpivany. Tim nechci pochopitelne rict, ze neumi zpivat, spise naopak, ale neni to proste pulitr meho caje. Ani ten pribeh nebyl nikterak oslnujici. Parta nafoukanych holek, ktere zapomneli jak driv zacinali a zapomneli na pokoru a na to kdo ze jim na to vyslunni pomohl. Nakonec se "americky" vraci zpet k rodine a davaji tak najevo dobrackou soudrznost rodinnou. Trosku moc sladky je ten pulitr caje. No ale musim dat hvezdicku navic za ten muzikalovy zanr a za ten neprekonatelnej usmev Eddie Murphyho. (29.09.2007)

Film o aroganci, závisti, lidské pošetilosti a o zpívání. To jsou Dreamgirls. Trio, které mohlo mít vše, jenže chamtivost a nafoukanost jim jejich budoucnost přetrhali. Nejvíce je to pocítit v postavě Curtise Taylora, který od začátku překypoval optimismem a v závěru, když se z něj stal arogantní snob, máte sto chutí mu jednu třísknout. O Dreamgirls jsem toho hodně slyšel. Dokonalé písničky, výborné herecké výkony (viz. Oscar pro Jennifer Hudson) a nálada, kterou milovníci R´n´B uvítají s otevřenou náručí. To všechno film plní na 100%, jenže k té dokonalosti něco chybí. Překotný děj přes srdce přenesu, ale občasné klišé scény už ne. Chápu, že takové filmy o hvězdách bývají, jenže u Dreamgirls je to až moc patrné. Každopádně obrovská spokojenost a o Jennifer Hudson se jednou bude psát na titulních stranách novin. Ať už jako o zpěvačce (lepší hlas jsem ještě neslyšel) a nebo jako o herečce (na dubut nadprůměrný výkon= Oscar více než zasloužený). (06.01.2008)

Mám černý babský hlasy moc ráda. Supremes, Dianu Ross, Arethu, Tinu ..... i novou generaci a neni tedy divu, že na Dreamgirls jsem byla hodně natěšená. Představovala jsem si trochu něco ve stylu životopisného filmu o Tině - vzlety, pády, katarze a vše prudké a ryzí s nárokem na pocitový rejštřík diváka. Dreamgirls byly taky šťastné, smutné, zhrzené, manipulované i odbojné ale bez oněch hrotů, díky nimž máte v očích buď slzy nebo zatínáte pěsti. Kromě fantastických kostýmů ale ještě jednu velkou přednost měly: úžasně interpretované písně. Listen v podání Beyonce - to byl pro mě ohromný zážitek. (01.03.2007)