Dreamgirls

je naozaj skvelý pocit vychádzať z kina tanečným krokom, na ktorý ma naladil film. Som úprimne rada, že takéto muzikály nie sú vyhradené na sobotnú noc na Dvojke, nedeľu podvečer na ČT2, alebo len na dobu, keď spím a hlavou mi plávajú krásne tajomstvá. Dreamgirls nie sú sen, treba ich sledovať s očami otvorenými. (07.07.2007)

53 % - Absolutně nechápu, kam dali kluci od Oscarů oči a proč má tenhle muzikál osm nominací... Naprosto neoriginální příběh, který je průhledný jako čisté umyté okno, prokoukne každý, kdo už alespoň jeden takový film o vzestupu nějaké nuly na oblaka slávy viděl. Herecké výkony dobré (Foxx, Glover) a průměrné (zbytek), do oscarové výjimečnosti mají rozhodně daleko. Vysloveně mě otravovaly zpívané dialogy, které zpomalovaly děj a nudily, zato samotná muzikálová "on stage" čísla měla energii, ale jen asi dvě melodie mě opravdu upoutaly. Čili, Dreamgirls jsou jen splasklá bublina, která vytěžila body za a) z rasového podtextu příběhu, b) z toho, že muzikály/filmy o muzice má teď Akademie nějak ráda (Chicago, Walk the Line, Ray...). (07.02.2007)

Netěšil jsem se, ale musím uznat, že mě to docela mile překvapilo. Drive nastolený v první polovině je neskutečný, jeden střih za druhým a tempo nepolevuje. Škoda, že tenhle videoklip vydrží jen tu první půlku. Jakmile se výrazně zpomalí, tak si člověk začne uvědomovat, jak je příběh banální a některé scénáristické kličky neobratné. K tomu mě postupem času začalo iritovat nabívání délky zpěvu. V jednu chvíli se zpívalo v kuse snad 10 minut, ve třech scénách a v ten moment už moje hlava zkrátka nebrala. Občas bych si rád dáchnul i dialogů, díky. Herecky solidní, Murphy dokázal, že skutečně ještě má na to, aby nehrál v shitech, Foxx jako vždy super, jen tu Beyoncé jsem asi 40 minut na plátně marně hledal. Buď už vážně nic nevidím (což pochybuji, pokud sedím ve čtvrté řadě) a nebo byla tak moc nalíčená. (07.02.2007)

První čtyřicetiminutovka je dokonalá. Hýří barvami, oplývá neskutečným videoklipovým tempem, a přitom jako správné retro vyzařuje náladu 60. let. Řešení vážných věcí už tak přitažlivé není, ale Dreamgirls i tak hudebně excelují, zatíco Bill Condon jako režisér s mladickým drivem a stařeckou uvědomělostí mile překvapuje. Jen mě mrzí, že Beyoncé má během filmů nalíčeno na své tváři asi pět obličejů. Taková kost to nepotřebuje... (13.01.2007)

Nepřeplácané, skromné, vkusné. Pro mě příjemný muzikál, který je zase jednou opravdu o hudbě. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný, ale hlavně se skvěle napsanými postavami. Condonovi se podařilo dovést herce k tomu, že jejich postavy balancují přesně na hraně mezi nadsázkou a dramatickým projevem, takže děj má spád, ale přitom je z něj neustále cítit kouzlo muzikálového světa. Poměrně dlouhá stopáž filmu je opodstatněná, nenastavovaná a vlastně si ji ani neuvědomíte. Písničky jsou kapitolou samy o sobě a počet Oscarových nominací je toho důkazem (byť vítězná nakonec nebyla ani jedna). Další do série muzikálů (Chicago, Moulin Rouge), které žánr pozdvihují vzhůru. A ne naopak. [září 2007] (03.10.2007)