Berlínské spiknutí

Asi před rokem jsem viděla plakát k tomuto snímku, který odkazoval k filmu Casablanca. Na budoucí realizaci jsem se proto moc těšila.. Výsledné dílo celým příběhem, jednotlivými scénami i momenty ke Casablance odkazuje, ovšem zdaleka nedosahuje působivosti a osudovosti svého vzoru. Příběh mě nedokázal zasáhnout, upřímně musím přiznat, že jsem se chvílemi skoro nudila.. Nejen z nostalgie ke klasickému hollywoodskému filmu ovšem samozřejmě oceňuji skvělé vizuální pojetí a Cate Blanchett je úžasná a charizmatická jako vždy.. Z úcty ke Casablance ovšem nemůžu jít pod čtyři * .. (08.09.2007)

Zajímavý, bohužel nevydařený experiment: Steven Soderbergh se pokusil natočit film tak, jako by byl rok 1945. Po formální stránce si srdce cinefilovo nemá na co stěžovat - překrásná noirová kamera upomene na Třetího muže, milostný troj(tady spíše tedy mnoho-)úhelník zase na Casablancu, rozbombardovaný Berlín hlavně na Wilderovu Zahraniční aféru, jenže je tu jeden zásadní problém - postavy. Invence, kterou Soderbergh věnoval vzhledu filmu se mu zjevně nedostávala v práci s herci, díky čemuž film působí neskutečně odcizeně a chladně. Hlavní hrdinové nejsou lidi z masa a kůže, ale pěšáci, s kterými je autorem různě manipulováno. Nezajímají nás, navíc film nemá ani jednoho hrdinu, s kterým by se člověk celý film mohl identifikovat. A já se tak těšil! :o( ** 1/2 P.S. Viděno na DVD screeneru. (14.01.2007)

Tohle byla docela slabota. Soderberghovi tento pokus nevyšel a je to docela nuda. Příběh střídá krimi linii s romantikou a ani jedno nefunguje. V té kriminální se ani dost neseznámíme se všemi postavami, abychom přesně zjistili jejich motiv. A v té romantické už nefunguje vůbec nic, protože zde vůbec nejsou náznaky jakýkoliv emocí a pocitů. Aspoň že ti herci hrají dobře, ale to se očekávalo. Bohužel očekávaný dobrý film se nedostavil (08.05.2007)

Film Stevena Soderbergha, které i přes přítomnost velkých hvězd stojí mimo hlavní proud, vzdává hold noirovým filmům 30. a 40. let. Snímek pečlivě rekonstruuje styl svých vzorů použitím černobílého materiálu, ostrého svícení, zadní projekce a dobových kamerových technik, ale i důrazem na noirem ustanovený kult kouření a pití. Film však není jen formální hříčkou, ale nese i silný příběh, v němž ležérní hrdina poznává nejednoznačnost světa. Doba konce světové a začátku studené války ukazuje, že morálka je věcí kompromisů a úhlu pohledu. (19.08.2008)

Dobrý Němec JE dobrý film. Možná se tady teď budu trochu brodit proti proudu, ale mně se zkrátka líbil. Ano, je pravda, že zvlášť v úvodní části je citově sterilní jako šedesátiletý eunuch, s přibývajícími minutami ale tato sterilita nepozorovaně ustoupí do pozadí a i díky překrásnému vizuálnímu zpracování se z něj začne linout jakási podmanivá atmosféra 40. let, která vám bude snad každým okamžikem (zvlášť při závěrečné scéně na letišti) připomínat božskou Casablancu. Na co film ale bezpochyby doplácí je nevyrovnanost příběhu. Často nestačíte přecházet mezi tématy a i význam některých souvislostí či dokonce samotných postav vám občas zůstane značně nejasný. Nejhůře je na tom asi George Clooney. Filmem se celou dobu jaksi podivně motá (a dostává do držky) a vy si nejste přesně jisti, jestli je jeho postava opravdu důležitá a nebo je její význam pouze v přítomnosti atraktivního obličeje na plakát. A jelikož je Brian De Palma lepší režisér než Soderbergh a pokud jsem jeho Black Dahlii něco přidal za oživování mého oblíbeného noiru, musím tak udělat i u Dobrého Němce. (28.03.2007)